15 C 390/2023-34 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. září 2023, ve znění doplnění žaloby ze dne 6. září 2023, na zaplacení 19 021 Kč jakožto nevráceného úvěru 14 375 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených poplatků 297 Kč a 147 Kč, smluvních pokut 1 267 Kč, (zřejmě náhrady) účelně vynaložených nákladů 730 Kč, úroku 2 205 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z jistiny 14 375 Kč za období od 21. srpna 2023 do zaplacení, který kapitalizovala do 5. září 2023 v částce 125,07 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené účastnicemi dne , datum, ., Anonymizováno, Na základě této smlouvy měla být žalované dne , datum, zaslána částka 15 000 Kč, kterou se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí v částce 495 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách. Sjednána byla také další poplatková povinnost žalované, a to za bezpečnou splátku po 99 Kč měsíčně, umožňující maximálně dvojí odklad splatnosti úvěru o dalších 30 dnů z důvodů uvedených ve smlouvě, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč (obdržení úvěru do 60 minut od ověření identity) a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč (za zaslání informace žalovanému žalobkyní o důležité informaci). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky a byla proto žalobkyní vyzvána k úhradě, což nesplnila. Žalobkyně se tedy domáhala dále náhrady účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky, a to v paušální výši 1 030 Kč, účtované ve dnech 11. dubna, 9. května a 5. června 2023 po 300 Kč a dne 23. června 2023 v částce 130 Kč. Žalované byla dále účtována smluvní pokuta po 500 Kč za prodlení s úhradou splátky, a to ve dnech 18. dubna, 5. května a 5. června 2023. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti se žalobkyně dále domáhala zaplacení úroku z prodlení v poměrné výši ze všech výše uvedených pohledávek s výjimkou kapitalizovaného úroku z prodlení, aniž by k tomu uvedla další skutečnosti.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a bez předchozí omluvy se nedostavila ani k žádném jednání před soudem.Již ze žalobních tvrzení je zřejmé, že nemohlo být vyhověno žalobě na placení úroku z prodlení z jiného žalovaného příslušenství pohledávky s ohledem na závěry, vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2002, sp. zn. 35 Odo 101/2002, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 5/2006, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). To je případ náhrady 730 Kč hmotněprávních nákladů a úroku 2 205 Kč, z nichž byl úrok z prodlení také žalován.Ani po dokazování pak soud nezjistil, že by k tvrzenému ujednání mezi žalobkyní a žalovanou došlo. Žalobkyní k důkazu označená a předložená písemná smlouva o úvěru, předložená v datovém souboru s názvem - , název, obsahovala jen strojem vypsané údaje o žalované a žalobkyni a údaje o tvrzené zápůjčce. Smlouva nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou. To ostatně žalobkyně ani netvrdila, když uváděla, že smlouva byla uzavřena pomocí prostředků dálkové komunikace. Ve vztahu k tvrzení o kontraktačním jednání ovšem žalobkyně žádný významný důkaz neoznačila. Smlouva o úvěru nemusí být písemná, a proto její písemný text nemusí být podepsán oběma smluvními stranami. Pokud však nebyla písemnost žalovanou vlastnoručně podepsána a žalovaná v řízení ani jinak neosvědčovala správnost jejího obsahu, nemohl soud z obsahu této soukromé písemnosti při zjišťování skutkového stavu vycházet ve smyslu § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá OSŘ. Z žádného žalobkyní označeného důkazu se ovšem nepodávalo, nebo podávat nemohlo, že by žalovaná potvrzovala vůli, být vázána právě zmíněným závazkem. Již proto soud nemohl vyhovět žalobě na placení sjednaných pohledávek, tj. poplatků, pokuty, úroku a paušálních náhrad.Zbývalo zjistit, zda žalobkyně přes neexistenci (nezjištěné) ujednání poskytla žalované peníze v částce 15 tis. Kč a zda proto žalobkyni nesvědčí jiný právní důvod na jejich vrácení.Z písemnosti obsažené v datovém souboru s názvem , název, , označené jako potvrzení o provedené platbě, a ze sdělení banky žalované soud zjistil, že žalobkyně převedla na účet žalované dne , datum, částku 15 000 Kč.Žalovaná tedy byla povinna vydat žalobkyni to, o co se obohatila bez právního důvodu v souladu s § 2991 a násl. OZ. Lhůta pro zaplacení (vydání) vychází z písemné výzvy žalobkyně ze dne 23. června 2023, obsažené v datovém souboru s názvem - , název, Ta byla podle poštovního podacího archu podána k poštovní přepravě dne 26. června 2023 a protože žalovaná svou platební povinnost (dluh) nesplnila bez zbytečného odkladu (§ 1958 OZ) následujíc den po doručení výzvy (domněnka dle § 573 OZ), dostala se od 1. července 2023 do prodlení. Žalovaná je tedy povinna žalobkyni nejen vydat částku 14 375 Kč, ale je podle §§ 1968 a 1970 OZ povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení 94,40 Kč (počítán v zákonné výši z jistiny 14 375 Kč za dobu od 21. srpna do 5. září 2023).Výrokem I. proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 14 375 Kč s úrokem z prodlení 94,40 Kč a dále do zaplacení v poměru 15 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z této částky za období od 6. září 2023 do zaplacení. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem II. soud pak žalobu ve zbývající části (poplatky 297 Kč a 147 Kč, smluvní pokuty 1 267 Kč, náhrada nákladů 730 Kč, úrok 2 205 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 30,67 Kč (125,07 – 94,40) s poměrným úrokem z prodlení z „jistiny“, ohledně níž nebylo žalobě vyhověno) zamítl pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1989 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) a pro nedůvodnost (viz 3. odstavec).O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně měla procesní úspěch ve vztahu k částce 14 469,40 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhlo 2 103,08 Kč, tedy v součtu 16 572,48 Kč a žalovaná ve vztahu k částce 4 676,67 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhlo 679,72 Kč, tedy v součtu 5 355,87 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení činila 76 % a míra procesního úspěchu žalované 24 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 52 %.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 800 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč podle § 14b odst. 1; tedy v celkové výši 900 Kč; Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za první tři úkony právní služby, a to (podle závěrů Nejvyššího soudu, obsažených například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001) ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč; tedy celkem 300 Kč; Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhlené ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.Celkem se jedná o náklady 2 252 Kč, z nichž je žalovaná povinna žalobkyni nahradit poměrnou část 1 171 Kč (~52 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.