16 C 53/2024-41 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 165,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , číslo, , na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 28 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky odpovídající 5 % čerpaného úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky revolvingového úvěru a Sazebník. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smlouvou a podmínkami úvěr ke dni 31. 12. 2022 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 18. 9. 2023 postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Žalobkyně podáním ze dne 29. 4. 2024 žalobu doplnila v tom směru, že žalovaná částka sestává vedle dlužné jistiny úvěru ve výši 27 623,15 z poplatků ve výši 3 542 Kč sestávajících z poplatků za vedení kreditní karty ve výši 49 Kč měsíčně a poplatku za přečerpání úvěru ve výši 300 Kč a poplatku za předání výpisu poštou ve výši 100 Kč, kdy tyto poplatky jsou účtovány v souladu se smlouvou ve spojení se Sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Nárok žalobkyně dále sestává ze smluvního úroku v kapitalizované podobě ve výši 2 712,03 Kč, když se jedná o výsledný nezaplacený úrok, který měl žalovaný zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách za období od 31. 8. 2022 do 31. 12. 2022, a dále v běžící podobě ve výši 22,99 % ročně z jistiny úvěru za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení. A konečně nárok žalobkyně sestává z úroku z prodlení, a to v kapitalizované podobě ve výši 2 940,56 Kč za dobu od 31. 1. 2023 do 6. 9. 2023 a v běžící podobě od 19. 9. 2023 do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě ani k jejímu doplnění nevyjádřil.4. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , číslo, a dispozic k předmětné smlouvě ze dne 1. 3. 2016 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 28 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimální splátky. Z předmětné smlouvy plyne zejména způsob výpočtu minimální výše měsíční splátky, úrok sjednaného úvěru odpovídající sazbě 25,08 % ročně pro bezhotovostní čerpání a pro hotovostní čerpání sazba ve výši 29,99 % ročně a RPSN odpovídající sazbě 32,75 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Z Produktových podmínek vyplývá bližší úprava práv a povinností smluvních stran. Ze smlouvy a Sazebníku poplatků plyne výše poplatků účtovaných žalovanému. Z úrokového lístku platného od 11. 7. 2016 vyplývá nová výše úrokové sazby, a to 22,99 % ročně. Z platební historie vyplývá způsob splácení úvěru žalovaným. Z listiny označené jako Oznámení o zesplatnění ze dne 1. 1. 2023 vyplývá, že shora uvedená společnost úvěr pro porušení smluvních povinností ze strany žalovaného zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného vyčíslen na částku 33 877,18 Kč. Oznámení o zesplatnění bylo žalovanému zasláno dne 3. 1. 2023, jak vyplývá z podacího archu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností k 18. 9. 2023 postoupena na společnost I-Xon, a.s. a tato ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 9. 10. 2023. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023, která byla žalovanému zaslána dle podacího archu téhož dne.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Na základě předmětné úvěrové smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty až do výše úvěrového rámce a zároveň byl povinen právní předchůdkyni žalobkyně čerpané peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši sjednané ve smlouvě. Žalovaný úvěr čerpal, neplnil však svou povinnost jej řádně a včas splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena shora uvedené společnosti a posléze žalobkyni, přičemž ke dni postoupení sestávala pohledávka za žalovaným z nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 623,15 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni na žalovanou částku byť jen částečně plnil. Soud proto uzavřel, že v rozsahu nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 623,15 Kč je nárok žalobkyně, jejíž aktivní věcná legitimace byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek, důvodný, a proto mu vyhověl. Stejně tak je dle názoru soudu důvodný nárok žalobkyně na zaplacení poplatků v souhrnné výši 3 542 Kč, jež mají oporu v uzavřené smlouvě, a rovněž tak nárok na zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované podobě ve výši 2 940,56 Kč i v běžící podobě ve výši 15 % ročně z nesplacené jistiny úvěru od 19. 9. 2023 do zaplacení, když toto právo žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o.z. pro prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu. Výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud proto žalobkyni vyhověl i co do zákonného úroku z prodlení.9. K obdobnému závěru dospěl soud i ve vztahu k nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 712,03 Kč, a proto rovněž tomuto nároku žalobkyně vyhověl. Pokud jde však o úrok v běžící podobě ve výši 22,99 % ročně z částky 27 623,15 Kč za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení, nemohl tento nárok žalobkyně obstát v plném rozsahu s následujícím odůvodněním. Na smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného založený smlouvou o úvěru je třeba s ohledem na postavení smluvních stran aplikovat nejen úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nýbrž i zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dne 24. 4. 2020 nabyl účinnosti zákon č. 186/2020 Sb., kterým došlo ke změně § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a jehož znění je citováno pod bodem 7 odůvodnění. Z tvrzení žalobkyně, s nímž korespondují žalobkyní předložené listinné důkazy, vyplývá, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (nejdříve) dne 1. 1. 2023. Žalovaný se tak dostal do prodlení po účinnosti shora uvedené novely spotřebitelského zákona, a proto je třeba aplikovat omezení vyjádřená v citovaném § 122 odst. 4. Žalobkyni proto náleží úrok ve výši 22,99 % toliko za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, tj. za období od 19. 9. 2023 do 17. 12. 2023, a od 91. dne prodlení, tj. od 18. 12. 2023 až do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně, když tato výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. S ohledem na výše uvedené soud pod bodem II. výroku tohoto rozsudku zamítl nárok žalobkyně v rozsahu rozdílu úroku přiznaného a úroku požadovaného od 91. dne prodlení žalovaného.11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení. V projednávané věci měla žalobkyně neúspěch pouze v rozsahu 3 %, a proto má dle shora citovaného ustanovení ve spojení § 142a o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 3 425 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je ž