16 C 86/2024-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, ., uzavřela s žalovaným 30. 6. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 74 906 Kč a žalovaný se zavázal splatit jej nejpozději dne 30. 10. 2023. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně se dále vyjádřila ke kontraktačnímu procesu, kdy po zřízení uživatelského účtu ze strany žalovaného a dokončení registrace na příslušných internetových stránkách byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výši úvěru. Následně žalovaný úvěr čerpal. Žalobkyně dále popsala, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a dodatku byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Jednání nařízení na den 9. 9. 2024 bylo konáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud provedl při jednání písemné důkazy níže uvedené a učinil tento závěr o skutkovém stavu ve věci. Z listiny označené jako úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 30. 6. 2023 vyplývá, že společnost , Anonymizováno, . jednala s žalovaným o uzavření úvěrové smlouvy, nicméně soud nemá její uzavření za prokázáno, když absentuje podpis žalovaného a ostatně i uvedené společnosti. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy s tím, že v opačném případě bude soud vycházet z toho, že smlouva uzavřena nebyla. O možnost vyslechnout si toto poučení a adekvátně na něj procesně reagovat se žalobkyně svojí neúčastí u jednání připravila.4. Soud podotýká, že i pokud by měl předmětnou smlouvu za uzavřenou, nemá za prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, dostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice tvrdila, ale nijak neprokázala, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Absence takového prověření přitom vede podle § 87 citovaného zákona k neplatnosti smlouvy, a to nikoli pouze relativní, nýbrž absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Soud byl připraven žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzvat k prokázání tvrzení stran prověření úvěruschopnosti žalovaného s tím, že v opačném případě bude soud vycházet z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet neprověřila. Žalobkyně se však o možnost vyslechnout si toto poučení a adekvátně na něj procesně reagovat svojí neúčastí u jednání připravila.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran uzavření úvěrové smlouvy, avšak soud má z výpisu ze sdělení , právnická osoba, ., které si soud vyžádal na návrh žalobkyně, za prokázáno, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému dne 30. 6. 2023 peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Soud podotýká, že byť žalobkyně v žalobě uvádí čerpání peněžních prostředků ve výši 74 906 Kč ze strany žalovaného, z předmětného sdělení banky i shora uvedené listiny označené jako úvěrová smlouva vyplývá závazek uvedené společnosti poskytnout žalovanému úvěr toliko ve výši 50 000 Kč. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalovanému poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s dodatkem, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky, tedy získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., obohatil se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovanou částku byť zčásti zaplatil, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 50 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo i právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 19. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 12. 11. 2023 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 15. 11. 2023. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 19. 11. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.8. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl nárok žalobkyně co do částky 24 906 Kč, představující rozdíl mezi žalobkyní v žalobě tvrzenou výší poskytnutého úvěru a na podkladě provedených důkazů prokázané výši poskytnutých peněžních prostředků, a dále co do rozdílu mezi úrokem z prodlení žalobkyní v žalobě požadovaným a úrokem z prodlení ve výroku pod bodem I. přiznaným, a to s odkazem na absenci právního základu žalovaného nároku, když předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena, a proto splatnost žalované částky nenastala dne 30. 10. 2023, nýbrž až dne 18. 11. 2023 na podkladě výzvy žalobkyně.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 67 %, neúspěch v rozsahu 33 %, proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 34 %, což odpovídá částce 6 449 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 997 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 74 906 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 200 Kč ve výši 2 772 Kč. Výsledná částka pak byla s ohledem na výše uvedené ponížená na 34 %. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.