31 C 131/2024-20 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „Postupitel“) uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen „Smlouva“). Obsahem smlouvy o dodávkách elektřiny byl především závazek postupitele dodávat žalovanému elektřinu v napěťové hladině NN (nízké napětí) v množství vymezeném hodnotou jističe před elektroměrem a zajistit dopravu elektřiny a souvisejících služeb do odběrného místa. Tomu na druhé straně odpovídá závazek žalovaného odebírat elektřinu a uhradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě o dodávkách elektřiny a ve Všeobecných obchodních podmínkách postupitele. Dále je v této smlouvě sjednáno, že cena elektřiny je dána platným Ceníkem postupitele. Regulovaná složka za dopravu elektřiny je každoročně stanovována cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu a její výši tak není možné mezi stranami sjednat. Na základě zák. č. 458/2000 Sb. se skládá z plateb za stálý měsíční plat za příkon, distribuované množství (spotřebu) elektřiny, systémové služby, podporu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, činnost operátora trhu (OTE). Aktuální jednotková výše stanovená Energetickým regulačním úřadem pro zúčtovací období je vždy detailně rozepsaná v příslušném daňovém dokladu. Neregulovaná složka sestává fixní měsíční částky, variabilní složky podle skutečné spotřeby energie a daně z elektřiny v zákonné výši. Na základě uzavřené Smlouvy tedy dodával Postupitel žalovanému energie a související služby na odběrném místě , adresa, . Na základě smlouvy došlo následně k vyúčtování dodaných služeb Postupitelem žalovanému spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od , datum, do , datum, spotřebě celkem 8,507 MWh ve výši 36 592,32 Kč, (po odečtení přijatých plateb ve výši 19 118,13Kč činí konečná dlužná částka 17 474,19 Kč) na základě faktury , Anonymizováno, včetně detailního rozpisu vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy neuhrazením dlužných částek, a tak postupitel byl nucen ukončit smluvní vztah se žalovaným. Žalovaný služby uhradil pouze částkou 6 500 Kč, která se započetla na uvedenou fakturu. Dluh se stal splatný dne , datum, . Dne , datum, uzavřel Postupitel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, pohledávky přešly na žalobkyni ke dni , datum, . Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak žalovaný neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , Anonymizováno, . Touto se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu. Místem odběru byla adresa , adresa, . Ceny byly ujednány odkazem na ceníky právní předchůdkyně žalobkyně. Podrobnější úprava byla sjednána odkazem na Všeobecné obchodní podmínky. Smlouvy byla podepsána oběma stranami. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtovala dodané energie fakturou č. , hodnota, za fakturační období od , datum, – , datum, při spotřebě celkem , hodnota, kWh ve výši 17 474,19 Kč splatnou dne , datum, . Na tuto fakturu uhradil žalovaný částku 6 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění jejích dodatků došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného o zaplacení pohledávek upomínala dopisem ze dne , datum, , a to za současného oznámení o postoupené pohledávek. Žalovaný však dlužené částky neuhradil.5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému elektřinu při současné povinnosti žalovaného hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnost nedostál. Neuhrazením závazků v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 974,19 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pokud žalobkyně požadovala náhradu nákladů podle § 7 AT s poukazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze, je třeba konstatovat, že zdejší soud se s tímto právním názorem neztotožňuje a není jím vázán. Podaná žaloba je ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b AT bylo právě postihnout obdobné případy. Navíc skutečnost, že by žalovaný měl být zatížen vyššími náklady z důvodu, že před podáním žaloby částečně plnil, lze považovat až za absurdní, přičemž zohlednění této platby v žalobě její náročnost zásadně nezvyšuje. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.