8 C 112/2024-43 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech, následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně telefonního čísla a emailové adresy, a heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů žalovaný poskytl žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu ve znění 42015, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo a který žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 17. 7. 2023 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, a žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému úvěr převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , anonymizováno, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Platba byla identifikována variabilním symbolem , anonymizováno, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dle Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 16. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 16. 11. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 11. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se dluh neuhradil předžalobní upomínce navzdory.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud k projednání a rozhodnutí sporu nařídil jednání, z účasti na němž se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaný se jej nezúčastnil bez omluvy. Soud při jednání provedl žalobkyní navržené listinné důkazy (výpisy z bankovního účtu žalovaného za období 1-2/2022, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ze dne 17. 7. 2023, výpis z účtu u , anonymizováno, ze dne 17. 7. 2023, kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 11. 2023, předžalobní výzva ze dne 12. 4. 2024, poštovní podací lístek ze dne 12. 4. 2024, sdělení , Anonymizováno, ze dne 12. 7. 2024, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně) a dále důkaz informací České národní banky o výši úrokových sazeb úvěrů v červenci 2023 a zjistil následující skutkový stav.4. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy žalovaným, když u úvěrové smlouvy v rubrice určené pro podpis klienta podpis absentuje a je zde je strojově předepsané jméno a příjmení žalovaného. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že k podpisu smlouvy došlo zadáním kódu ve znění „42015“, který žalobkyně žalovanému zaslala po jeho registraci na webové stránce žalované. Tato tvrzení nejsou ničím prokázána. Navíc uvedené číslo je zjevně (jak to tvrdí i sama žalobkyně) jednorázový kód, který nelze považovat za obvyklý podpis žalovaného, tedy za slovo či značku, kterou pravidelně používá k podepisování. Z podstaty věci (i z tvrzení samotné žalobkyně) je přitom zřejmé, že veškeré digitální dokumenty se nacházely ve výlučné dispozici žalobkyně. Není prokázáno, že 1) strany dohodly na tomto způsobu uzavření smlouvy, 2) žalobkyně zaslala žalovanému příslušný kód, 3) žalobkyně zaslala žalovanému smlouvu s dalšími smluvními dokumenty a 4) žalovaný potvrdil svůj souhlas tím, že vložil uvedený kód do příslušného formuláře na webu žalobkyně. Stejně tak ničím prokazováno, že žalovaný byl seznámen s žalobkyninými Všeobecnými obchodními podmínkami a souhlasil s nimi. Soud naopak má za prokázané poskytnutí tvrzené částky 20 000 Kč žalobkyní žalovanému, což prokazuje výpis z bankovního účtu žalobkyně sdělení banky o vlastnictví účtu, na který platba byla připsána.5. Soud byl připraven ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), žalobkyni vyzvat k doložení důkazu k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy žalovaným s tím, že v opačném případě žalobu zamítne ohledně nároků, které mají oporu pouze v tvrzené smlouvě. O možnost vyslechnout si toto poučení a adekvátně na něj procesně reagovat se žalobkyně svojí neúčastí u jednání připravila.6. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu ustanovení § 101 OSŘ tvrdil – a v případě spornosti prokázal – skutečnosti, které by zcela či zčásti vyvracely žalobkynina tvrzení, včetně tvrzení o tom, že žalobkyni ničeho neuhradil. Protože žalovaný tohoto svého procesního práva nevyužil, vycházel soud z toho, že žalobní tvrzení o neuhrazení žádné částky žalovaným odpovídá skutečnosti.7. Protože nebylo prokázáno uzavření smlouvy, ale bylo prokázáno poskytnutí tvrzené částky žalovanému, soud žalobě vyhověl ve vztahu k poskytnuté jistině, protože jejím přijetím bez právního důvodu se žalovaný ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení je povinen vydat. Protože se žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení ocitl v prodlení, má žalobkyně dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo též na úrok z prodlení. Žalobě proto bylo proto vyhověno co do jistiny a úroku prodlení z ní, naopak byla zamítnuta ohledně zbývajících nároků na zaplacení úroku a smluvní pokuty, které měly vycházet ze smlouvy, jejíž uzavření však prokázáno nebylo.8. Nutno dodat, že i pokud by žalobkyně prokázala uzavření předmětné smlouvy s žalovaným, soud by tuto smlouvu považoval jako celek za neplatnou dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. Důvodem by byla sjednaná výše smluvně sjednané úrokové sazby 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, v době, kdy v té době obvyklá výše úrokové sazby pro spotřebitelské úvěry činila 9,57 % ročně, a další ujednání smluvní ujednání - smluvní pokuta 0,1 % denně, další náklady „dle Sazebníku“.9. Žalobkyně měla ve věci převážný úspěch. Po odečtení míry jejího procesního neúspěchu od míry jejího procesního úspěchu má žalobkyně ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ vůči žalovanému právo na náhradu jedné třetiny účelně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení 1 544 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 500 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože v tomto případě bylo řízení zahájeno tzv. „formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou týmž žalobcem opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.10. Žalobkyně při podání žaloby navrhla vydání elektronického platebního rozkazu a ve smyslu ustanovení položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uhradila soudní poplatek za řízení ve výši 4 %. Vzhledem k výši žádaného smluvního úroku však soud elektronický platební rozkaz nevydal, a tudíž byl žalobkyni dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) uvedeného zákona doměřen soudní poplatek do běžné výše 5 % dle položky č. 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku.