8 C 72/2024-29 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel dne 28. 2. 2023 Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 30 000 Kč převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Právní předchůdce žalobkyně posuzoval před uzavřením smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet, kdy mu žalovaný za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce si také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. Žalovaný si ve smlouvě dále sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr za měsíční poplatek 259 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků a poplatků za pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 2 113 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto mu dle článku 6. části B) smlouvy vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, právní předchůdce žalobkyně dle článku 6. části B) smlouvy úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 28. 5. 2023 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 37 336,46 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 29. 5. 2023, má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 29,79 % ročně z dlužné jistiny 30 000 Kč až do jejího zaplacení. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení byl žalovaný na základě ujednání v článku 6. části B) smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 35 161,46 Kč (odpovídající dle čl. 6. části B) smlouvy součtu dlužné jistiny a dlužných úroků přirostlých ke dni zesplatnění) za každý den prodlení. A od marného uplynutí 10denní lhůty pro zaplacení dlužné částky poskytnuté v oznámení o zesplatnění, tj. od 8. 6. 2023 pak žalobkyně uplatňuje v souladu s ujednáním v článku 6. části B) smlouvy právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 35 161,46 Kč do zaplacení. Pohledávka se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokutu byla ze strany , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 s účinností ke dni 30. 10. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění k jistině ve výši 5 161,46 Kč, poplatku za pojištění ve výši 777 Kč, smluvní pokuty 8 030,29 Kč za období od 29. 5. 2023 do 14. 12. 2023, úroků ve výši 29,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 29. 5. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 35 161,46 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku.2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že nebyla dostatečně prověřena jeho schopnost splácet úvěr. Více se k žalobě nevyjádřil.3. Soud při jednáních, která se konala v nepřítomnosti žalovaného, jenž se bez omluvy k jednání nedostavil, provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.4. Není prokázané uzavření tvrzené úvěrové smlouvy žalovaným, protože v úvěrové smlouvě (dokument Návrh na uzavření smlouvy/Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 28. 2. 2023), stejně jako v příloze k ní (dokument - Příloha č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru) v rubrice určené pro podpis klienta podpis absentuje a je zde uvedena jen číslo , číslo, , označené jako „jedinečný kód“. Toto číslo je zjevně (jak to tvrdí i sama žalobkyně) jednorázový kód, který nelze považovat za obvyklý podpis žalovaného, tedy za slovo či značku, kterou pravidelně používá k podepisování. Z podstaty věci (i z tvrzení samotné žalobkyně) je přitom zřejmé, že kód fakticky do textu dokumentu doplnila žalobkyně, v jejíž výlučné dispozici se dokument v digitální podobě po celou dobu nacházel. Není prokázáno, že 1) strany dohodly na tomto způsobu uzavření smlouvy, 2) původní věřitel zaslal žalovanému příslušný kód 3) a smlouvu s dalšími smluvními dokumenty 4) a žalovaný potvrdil svůj souhlas tím, že zaslal původnímu věřiteli zpět SMS s uvedeným kódem.5. Nutno dodat, že je věcí stran úvěrové smlouvy, jaký způsob uzavření smlouvy si sjednají, ovšem je vždy nutné při tom zvážit riziko nutnosti prokázat konkrétní obsah ujednání v případě soudního sporu, který může nastat. V případě, kdy není možné či praktické sepsat písemnou smlouvu v listinné podobě s vlastnoručním podpisem, se pak nabízí například využití bankovní identity, jakožto široce rozšířené služby autorizované elektronické identifikace, poskytované třetí stranou, umožňující též podepisování dokumentů na dálku (BankID Sign).6. Prokázané naopak je žalobní tvrzení o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na bankovní účet žalovaného dne 28. 2. 2023 částku 30 000 Kč (což prokazuje doklad vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu účtu právní předchůdkyně žalobkyně ve spojení se sdělením , anonymizováno, . o pohybu na účtu žalovaného). Je též prokázáno, že předmětná nárokovaná pohledávka včetně příslušenství a nároků na smluvní pokuty byla původním věřitelem postoupena žalobkyni (což prokazují společné prohlášení původního věřitele a žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 31. 10. 2023, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2023 a poštovní podací lístek ze dne 14. 11. 2023).7. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že uhradil více, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení o výši úhrad ze strany žalovaného.8. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy ve znění tvrzeném v žalobě žalovaným, je již bez právního významu, že žalobkyně prokázala, že si její právní předchůdkyně od žalovaného vyžádala podklady o jeho příjmech, provedla lustraci v databázích dlužníků SOLUS a NRKI a následně vyhodnotila žalovaného jako osobu schopnou splácet úvěr ve výši 30 000 Kč – a tedy žalovaného námitka nedostatečného prověření jeho úvěruschopnosti není důvodná.9. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu došel soud k právnímu závěru, že za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky právním předchůdcem žalobkyně žalovanému a postoupení nároku žalobkyni, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému a úroku z prodlení z tohoto bezdůvodného obohacení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože zbývající nároky měly mít oporu v ujednání smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno.10. Jen pro úplnost soud dodává, že s ohledem na výši úrokové sazby spotřebitelského úvěru, která byla obvyklá v době sjednání úvěrové smlouvy (v únoru 2023 činila při úvěru domácnostem 9,54 % ročně) a výší smluvně sjednaných úrokových sazeb u úvěru 69,11 % ročně by soud považoval v případě prokázání uzavření smlouvy výši úroku v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na další ujednání ve smlouvě (smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s jednotlivou splátkou déle než 30 dnů, „náhradu nákladů souvisejících s prodlením“ 200 Kč za jednotlivou splátku při prodlení déle než 15 dnů, při zesplatnění přírůstek dlužných úroků k jistině a smluvní pokuta 0,1 % denně z takto vypočtené nové dlužné částky) by pak soud měl za to, že spojením těchto dílčích postihů by celá smlouva byla pro rozpor s dobrými mravy dosahující intenzity zjevného narušení veřejného pořádku absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 580 a 588 OZ.11. Žalobkyně a žalovaný měli (po provedené kapitalizaci žádaného úroku a úroku z prodlení ke dni rozhodování soudu) ve věci přibližně shodnou míru úspěchu a neúspěchu. Soud proto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), rozhodl, že vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.