8 C 84/2024-16 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že je vlastníkem pozemku p.č. 120/6 a na něm stojící stavby v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , které smlouvou ze dne 1. 8. 2019 pronajala žalovanému. Dle této smlouvy se žalovaný zavázal vždy nejpozději do dne 30. dubna každého roku uhradit nájemné ve výši 5 000 Kč za každý rok. Smlouva o nájmu nabyla účinnosti 1. 1. 2020. Dosud však nebylo uhrazeno nájemné za roky 2021, 2022 a 2023, a to navzdory ústním výzvám i písemné výzvě ze dne 29. 12. 2023.Žalovaný se k žalobě nevyjádřilŽalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.Z nahlédnutí do katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. 120/6 v katastrálním území , adresa, . Smlouva o pronájmu pozemku se stavbou ze dne 1. 8. 2019 prokazuje, že žalobkyně žalovanému pronajala předmětný pozemek a na něm stojící stavby na dobu 25 let počínaje 1. 1. 2020. Nájemné bylo sjednáno ve výši 5 000 Kč za kalendářní rok. Splatnost nájemného byla sjednána vždy do 30. dubna každého roku na účet žalobkyně.Bylo na žalovaném, aby ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), uvedla skutková tvrzení, jimiž by zčásti či zcela zpochybnil důvodnost žalobkyní vznesených nároků, zejména tvrdil, a v případě spornosti prokázal, že žalobkyni uhradila více, než žalobkyně tvrdí. Žalovaný žádné takovéto tvrzení neuvedl, soud proto vycházel z toho, že žalovaný skutečně nájemné za roky 2021, 2022 a 2023 neuhradil.Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k následujícím právním závěrům.Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným vyplývá z nájemního vztahu ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), kdy žalobkyně přenechala žalovanému k užívání pozemek ve svém vlastnictví a žalovaný se zavázal za to platit sjednané nájemné. Protože žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, soud mu ji uložil. Řádným a včasným neuhrazením nájemného se žalovaný dostal do prodlení s peněžitým plněním, a žalobkyni proto vzniklo také právo na úrok z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud přiznal vždy ode dne následujícího po splatnosti každoročního nájemného, přičemž nárok na tento úrok zčásti zamítl za období, kdy ještě pozdější splátky nebyly splatné.Žalobkyně měla ve věci jen nepatrný neúspěch, proto jí dle § 142 odst. 3 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokátky za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, žaloba) po 1 700 Kč dle § 7 AT a související 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT. Povinnost uhradit náhradu nákladů řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkyniny advokátky