9 C 101/2024-82 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se domáhal zaplacení 46 552,14 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr 51 500 Kč. Žalovaný částku nesplácel, žalovaná částka 46 552,14 Kč se skládá z jistiny 45 934,14 Kč a pojistného 618 Kč (za 7-12/2021 po 103 Kč). Dále žalobce požadoval úrok z prodlení 244,73 Kč za 1.7.2021 do 13.1.2022. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný úrok 3 996,6 Kč, poté však dotvrdil, že úrok je z této částky jen 2 803,14 Kč za 1.7.2021 do 13.1.2022, a dále se částka skládá z úroku z prodlení 1 193,46 Kč za 1.5.2020-30.11.2020. Žalovaný zaplatil na úvěr celkem částku 15 706,72 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „Presto půjčka“ ze dne 20.2.2020 je prokázáno, že žalovaný jako úvěrovaný navrhl právnímu předchůdci žalobce (, právnická osoba, .) na jeho formuláři uzavření smlouvy o úvěru na částku 51 500 Kč, když tato částka se skládá z úvěru 50 000 Kč a 1 500 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru, tedy jistina je 51 500 Kč. Úrok je 11,08% ročně. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „PRESTO půjčka“ ze dne 21.2.2020 je prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako úvěrující návrh přijal.4. Žalobce tvrdil, že žalovaný zaplatil celkem 15 706,72 Kč a žalovaný toto tvrzení nijak nesporoval. Z výpisu z internetu č.l. 67 je prokázáno, že žalovaný nebyl nalezen v registru SOLUS.5. Z výpisu z účtu č.l. 68 a následující je prokázáno, že žalovaný měl konečný zůstatek v listopadu 2019 částku 1 341, 94 Kč, v prosinci 2019 minus 4 988,25 Kč, v lednu 2020 částku minus 5 050 Kč.6. Z doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.l. 72 je prokázáno, že má být poskytnut úvěr 51 500 Kč, z toho na úhradu poplatku 1 500 Kč. Žadatel má střední vzdělání s maturitou, bydlí jako nájemce, počet členu domácnosti je jeden a výdaje na bydlení má 2 000 Kč měsíčně a výdaje a domácnost též 2 000 Kč měsíčně. Jeho čistý příjem je 25 000 Kč měsíčně. Dále má kontokorent 5 000 Kč.7. Z výpisu z úvěru/tranše č.l. 64 je prokázáno, že částka 51 500 Kč byla čerpána.8. Ze zesplatnění č.l. 41 je prokázáno, že právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil dne 13.1.2022, z poštovního podacího archu je prokázáno, že 13.1.2022 bylo zesplatnění předáno k poštovní přepravě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 4 /2023 je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla dne 15.12.2022 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek dle přílohy 1. Ze stránky 9 této přílohy (č.l. 42) je prokázáno, že byla postoupena pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovaným na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky č.l. 26 ze dne 5.1.2023 je prokázáno, že postoupení bylo oznámeno žalovanému. Žalovaný se o postoupení dověděl nejpozději z předžalobní výzvy, která byla dána k poštovní přepravě dne 12.12.2023, což je prokázáno z podacího lístku k předžalobní výzvě. Z dalších listin nezjistil soud rozhodné skutečnosti.9. Závěr o skutkovém stavu je tento: Právní předchůdce žalobce jako věřitel, uzavřel se žalovaným, jako dlužníkem, dne 20.2.2020 smlouvu o úvěru na částku 51 500 Kč, když tato částka se skládá z 1 500 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru a 50 000 Kč. Úrok je 11,08% ročně. Smlouva je formulářová. Částka 51 500 Kč byla čerpána. Žalovaný měl dva měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru na účtu záporné drobné částky, cca. 5 tisíc korun, v listopadu 2019 měl na účtu kladný zůstatek 1341, 94 Kč. Žalovaný v doplnění žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že má střední vzdělání s maturitou, bydlí jako nájemce, v jednočlenné domácnosti a výdaje na bydlení má 2 000 Kč měsíčně a výdaje na domácnost též 2 000 Kč měsíčně. Jeho čistý příjem je 25 000 Kč měsíčně. Má kontokorent 5 000 Kč. Žalovaný není v systému SOLUS. Pohledávka právního předchůdce žalobce byla postoupena na žalovaného. O postoupení se žalovaný dověděl z předžalobní výzvy. Právní předchůdce žalobce zesplatnil úvěr a vyzval žalovaného k zaplacení, zásilka byla dána k poštovní přepravě 13.1.2022. Žalovaný zaplatil na úvěr 15 706,72 Kč.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem Podle spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle stabilní judikatury musí věřitel majetkové poměry prověřovat. Např. dle judikátu NS 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. (shodně i NS 20 Cdo 3180/2018, Nejvyšší správní soud 1 As 30/2015-39) Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku.15. Právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a majetkové poměry žalovaného neprověřil, když z jeho věřitelem neověřeného prohlášení vyplývá, že výdaje dlužníka z nájmu jsou pouze 2 000 Kč měsíčně, přičemž v bytě žije sám (v roce 2020!) a jeho ostatní výdaje jsou 2 000 Kč měsíčně. Soudu je z vlastní činnosti známo, že náklady na bydlení v nájmu (v jednočlenné domácnosti, nikoli sdílená domácnost) nemohly dosahovat 2 000 Kč měsíčně. I další výdaje 2 000 Kč (jídlo, drogerie, ošacení) jsou zjevně podhodnocené. Právní předchůdce žalobce přitom neměl ani částku 1 500 Kč na poplatek za úvěr a i tu si musel půjčit. Navíc finanční prostředky na účtu žalovaného v předchozích 2 měsících dosahovaly záporných částek, cca 5 tisíc korun.16. Žalovaný sice není evidován v evidenci dlužníků SOLUS, ale ze všech ostatních okolností vyplývá, že právní předchůdce žalobce porušil ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost nepřezkoumal řádně, byly pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Následkem řádného nepřezkoumání bezdlužnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské úvěru, neplatnost smlouvy o věru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.17. Proto soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty