15 C 189/2025-25 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 23. července tr., se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady škody ve výši žalované jistiny, která měla vzniknout poškozené společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , v důsledku dopravní nehody způsobené žalovanou dne , datum, v , čas, hodin na silnici č. , číslo, u sjezdu na , adresa, . Poškozeno mělo být vozidlo zn. , typ, , RZ , SPZ, . Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně odůvodnila tím, že předmětné vozidlo bylo havarijně pojištěno u žalobkyně podle smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, . Poškozená uplatnila u žalobkyně právo na pojistné plnění, které jí bylo poskytnuto ve výši žalované jistiny, a to v částkách 39 185 Kč dne , datum, , 2 664 Kč dne , datum, a 9 756 Kč dne , datum, . Tím mělo na žalobkyni přejít právo na náhradu škody proti žalované. Žalobkyně vyzvala dne 18. září 2023 žalovanou k zaplacení uváděné částky ve lhůtě do 18. října 2023. Protože tak žalovaná neučinila, dostala se podle žalobkyně do prodlení. Stejnou žalobou se žalobkyně dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok blíže odůvodnila.Žalovaná se k žalobě vyjádřila ve svém včasném odporu ze dne 11. srpna tr. proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne , datum, ., čj. , číslo jednací, . Namítala, že na předmětném vozidle poškozené byla zcela drobná, téměř neviditelná rýha v oblasti předního nárazníku. Výši škody proto hodnotila jako přemrštěnou. Poškozená si navíc měla způsobit škodu sama tím, že řidič vozidla se bezprostředně dotýkal odřeniny nějakým předmětem.Ve věci bylo nařízeno jednání na den 6. října tr. K jednání se dostavil pouze zástupce žalobkyně, přičemž neúčast účastnic byla předem omluvena..Nárok žalobkyně vychází z ustanovení § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) podle nějž přejde na pojistitele právo na náhradu škody proti jinému okamžikem výplaty pojistného plnění v rozsahu tohoto plnění. Žalobkyni tedy podle § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností o sjednání pojištění s poškozenou, výplaty pojistného plnění poškozené podle smlouvy o tomto pojištění, vzniku škody v rozsahu pojistného plnění, odpovědnosti žalované za tuto škodu a výzvě žalované k zaplacení. Žalovanou pak podle stejných ustanovení tížilo důkazní břemeno ohledně tvrzení o poškození předmětného vozidla bez zavinění žalované – jednáním řidiče vozidla po nehodě a ohledně výše škody, jež je spojeno s prokázáním nevěrohodnosti důkazů, předložených v této souvislosti žalobkyní.Po dokazování soud zjistil skutečnosti tvrzené žalobkyní. Pojistný vztah s poškozenou prokazovala písemná smlouva a doklad o zaplacení pojistného; vznik nehody zaviněné žalovanou prokazoval záznam o dopravní nehodě s vyznačením policejní doložky o vyřešení přestupku se žalovanou; stejný doklad a faktury zhotovitelů oprav na poškozeném vozidle prokazovaly rozsah škody a cenu oprav poškození převyšující výši uváděného pojistného plnění; záznamy žalobkyně o vyplacení prokazovaly výplatu pojistného plnění v částkách odpovídající součtu žalované jistiny a dopis žalobkyně ze dne 18. září 2023 s poštovní obálkou pak prokazovaly odeslání výzvy k zaplacení do 18. října 2023 žalované poštou.Na rozdíl od žalované neměl soud pochybnosti o rozsahu poškození, jež bylo odstraňováno opravou přední části vozidla, včetně nárazníku ve stylingovém paketu a se systémem ochrany chodců v autorizovaném servisu, opravou masky loga a obnovy polepu nárazníku v dalšími opravnami. Poškození odpovídala popisu v podle záznamu o dopravní nehodě. Žádný jiný důkaz tento závěr nezpochybnil a žalovaná v rozporu se svým záměrem prezentovaným v jejím podání ze dne 11. srpna tr. odborné vyjádření jí osloveným soudním znalcem soudu nepředložila. Stejně tak žalovaná neoznačila žádný důkaz k prokázání svého tvrzení o poškození vozidla jeho řidičem až po nehodě se žalovanou. Protože se žalovaná neúčastnila jednání před soudem (svou neúčast omluvila, ale o odročení jednání nežádala) na němž bylo dokazování provedeno, nemohl ji soud vyzvat k předložení již označeného důkazu a k označení dalšího důkazu ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ.Vzhledem k uvedenému soud výrokem I. žalobě na zaplacení částky 51 585 Kč vyhověl. Protože se žalovaná dostala podle §§ 1968 a 1970 OZ do prodlení s plněním peněžitého dluhu ve lhůtě splatnosti určené žalobkyní podole § 1958 OZ, bylo stejným výrokem vyhověno také žalobě na zaplacení úroku z prodlení, , jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 2 064 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí věci, 2. sepis žaloby a 3. účast na jednání před soudem) podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 3 180 Kč a za jeden úkon právo služby (4. sepis výzvy k placení před podáním žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 2 advokátního tarifu v částce 1 590 Kč, celkem na odměně 11 130 Kč; Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši za uvedené úkony právní služby ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč, celkem 1 800 Kč, v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, dostupném na www.nsoud.cz; Hotový výdaj 2 629 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ za cestu zástupce (resp. podzástupce) žalobkyně motorovým vozidlem k jednání před soudem, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 4,9 l BA95 na 100 km na trase 348 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb.; Náhradu 1 500 Kč za promeškaný čas strávený zástupcem (resp. podzástupcem) žalobkyně cestou k jednání před soudem, která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.Z těchto nákladů je žalovaná povinna žalobkyni nahradit 22 706 Kč. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.