18 C 84/2025-47 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 5. 2025 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr se žalovaný zavázal uhradit do 4. 8. 2023. Žalovaný neuhradil splátku úvěru řádně a včas, když věřiteli neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.2. Ve věci byl vydán dne 23. 5. 2025 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 143554/2025 – 4, doručený žalovanému dne , datum, . Proti tomuto podal žalovaný dne 18. 6. 2025 odpor, jenž odůvodnil žalovaný tím, že žalobkyni na pohledávky obsažené v žalobě a v dalším řízení uhradil dohromady přes 64 000 Kč, které nejsou v žalobě uvedeny. K tomu žalovaný soudu předložil výpisy ze svých účtů.3. Při nařízeném jednání dne 21. 10. 2025, z účasti na němž se žalobkyně řádně omluvila a žalovaný nedorazil a až následně se omluvil telefonicky, provedl soud dokazování listinami založenými ve spise, z čehož zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne , datum, uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, následujícího dne , datum, , jak zjištěno i z potvrzení o platbě ze dne , datum, . Úvěr se dle smlouvy žalovaný zavázal vrátit do 4. 8. 2023 ve , počet, měsíčních splátkách po 2 125 Kč, celkem , částka, Kč. Ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba 12 % p. a., vedle toho však i poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru 9 507,22 Kč, tj. RPSN 193,44 %.4. Při jednání konstatoval soud závěry rozsudku č. j. 12 C 163/2025 – 73 ze dne 3. 9. 2025, který řešil spor mezi týmiž účastníky vzniklý z jiné úvěrové smlouvy uzavřené mezi týmž právním předchůdcem žalobkyně a týmž žalovaným. V tomto řízení soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ a žalobkyně se tak mohla domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků v částce 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalovaný však prokázal, a to výpisy z bankovního účtu vedeného na své jméno číslo , č. účtu, za období od 1. 6. 2022 do 28. 2. 2023, že právní předchůdce žalobkyně uhradil na závazek s variabilním symbolem , číslo, (která žalobkyně uvedla jako označení úvěru) dne 29. 6. 2022 částku 7 081 Kč, dne 3. 8. 2022 částku 7 081 Kč, dne 31. 8. 2022 částku 7 081 Kč, dne 31. 8. 2022 částku 2 125 Kč, dne 30. 9. 2022 částku 7 081 Kč, dne 29. 11. 2022 částku 2 234 Kč, dne 29. 11. 2022 částku 7 291 Kč, dne 30. 12. 2022 částku 9 112 Kč, dne 31. 1. 2023 částku 5 000 Kč a dne 28. 2. 2023 částku 8 200 Kč, celkem tedy částku 62 286 Kč. Žalovaným uhrazená částka tak zcela pokrývá právním předchůdcem žalobkyně vyplacenou částku a žaloba tak byla zamítnuta.5. Z provedeného dokazování při jednání dne 21. 10. 2025 listinami předloženými žalovaným soud zjistil, že žalovaný doložil soudu tytéž platby jako v předchozím řízení 12 C 163/2025, tj. výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, – historie plateb ve prospěch účtu právního předchůdce žalobkyně č. , č. účtu, (č. l. 15), nadto předložil soudu potvrzení o odchozí platbě ze dne 21. 2. 2023 ve výši 186,24 EUR (č. l. 14) z jiného svého účtu č. , č. účtu, na stejný účet právního předchůdce žalobkyně č. , č. účtu, . Při kurzu 23,73 Kč /EUR dne 21. 2. 2023 se jedná o úhradu 4 419,50 Kč. Žalovaný tak právnímu předchůdci žalobkyně celkem uhradil 66 705,50 Kč (62 286 Kč + 4 419,50 Kč). Ve výši 50 000 Kč byla jeho platba započtena proti jistině v řízení sp. zn. 12 C 163/2025. Nadto tak zbývá přeplatek 16 705,50 Kč.6. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazujeli to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.8. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že Smlouva o úvěru č. , číslo, je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Za vadná považuje soud ujednání dle čl. , číslo, smlouvy o úvěru o výši poplatku za poskytnutí úvěru v částce 9 507,22 Kč, a to společně s úrokem ve výši 12 % ročně. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je klient v prodlení, či povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (čl. , číslo, . smlouvy o úvěru). Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně sjednal se žalovaným povinnost hradit na poskytnutou jistinu 15 000 Kč se splatností 12 měsíců poplatek ve výši 9 507,22 Kč, je třeba tento považovat taktéž za sjednaný úrok. V dané smlouvě byl tak pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 70 % ročně (poskytnutá jistina 15 000 Kč, celková částka k vrácení 25 494,49 Kč), v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 70 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl ro