9 C 119/2025-85 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 256 637,23 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalobce uzavřel smlouvu o úvěru a se žalovanou na částku 400 000 Kč. Žalovaná úvěr nehradila.2. Žalovaná částka se skládá z jistiny 255 137,23 Kč a poplatků za tři upomínky 1 500 Kč (za náklady vymáhání). Na příslušenství je požadován úrok 3 813,75 Kč od 24.11.2024 do 25.2.2025. Dále úrok a úrok z prodlení v procentní výši.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.4. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o poskytnutí úvěru č.l. 15, označené jako dodatek č. 4 k rámcové smlouvě č. , hodnota, je prokázáno, že žalobce jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná dne 5.10.2020 uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 400 000 Kč s úrokem 5,9% ročně. Ve smlouvě není sjednána smluvní pokuta za upomínku 500 Kč, ani za náklady vymáhání ani za neoprávněný debet, je zde pouze uvedeno pouze obecně, že banka má právo vymáhat účelně vynaložené náklady za upomínku. Z výpisu z účtu č.l. 13 je prokázáno, že žalovaná úvěr 400 000 Kč čerpala. Z Ceníku č.l. 32 je prokázáno, že za zaslání upomínky banka požaduje 300 Kč. Z přehledu nákladů č.l. 70 je prokázáno, že banka si vyčíslila náklady na vymáhání na 890,8 Kč za 20 dnů vymáhání.5. Z výpisu z účtu České spořitelny č.l. 47-51 je prokázáno, že žalovaná pobírala mzdu v průměru 26 508 Kč, náklady na bydlení měla včetně energií 4 250 Kč, tj. 236 Kč (inkaso) plus 2 074 Kč (družstvu) plus 1 300 Kč plus 640 Kč (elektřina a plyn). Dle print schreenu žalobce č.l. 18 je prokázáno, že žalovaná má další splátky z úvěrů 4 734 Kč, banka počítala příjem 26 873 Kč (správně dle výpisu z účtu 26 508 Kč), náklady na bydlení 3 000 Kč (správně dle výpisu z účtu 4 250 Kč) a náklady na jídlo 4 000 Kč.6. Z dopisu č.l. 53 je prokázáno, že úvěr byl zesplatněn. Z dodejky je prokázáno, že zásilka byla podána k poštovní přepravě 27.2.2025 pro žalovanou.7. Z výpisu běžného účtu č.l. 29 je prokázáno, že banka účtovala 3 x 500 Kč za účelné vymáhání. Z dalších z listin soud nezjistil rozhodné skutečnosti.8. Závěr o skutkovém stavu je tento: Žalobce jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná dne 5.10.2020 uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 400 000 Kč s úrokem 5,9% ročně. Ve smlouvě není sjednána smluvní pokuta za upomínku 500 Kč, je zde pouze uvedeno, že banka má právo vymáhat účelně vynaložené náklady za upomínku. Žalovaná úvěr čerpala.9. Úvěr byl zesplatněn, zásilka byla podána k poštovní přepravě 27.2.2025 pro žalovanou.10. Při posouzení úvěruschopnosti byl příjem žalované 26 508 Kč, výdaje na bydlení 4 250 Kč, výdaje na jídlo 4 000 Kč a výdaje na další úvěr 4 734 Kč. Banka vycházela z výpisu z účtů u České spořitelny. Pouze náklady na bydlení zhodnotila banka nesprávně, když dle ní jsou náklady na bydlení 3 000 Kč, dle výpisu z účtu jsou vyšší 4 250 Kč.11. Obsahem ceníku je 300 Kč za upomínku, banka si vyčíslila náklady na vymáhání na 890,8 Kč za 20 dnů vymáhání.12. Smlouvu mezi žalobcem a žalovanou posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Z této smlouvy se úvěrovaný, tedy žalovaná zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Žalovaná z poskytnutého úvěru dlužila na jistině 255 137,23 Kč, proto soud tuto částku přiznal. Dle stejného ustanovení přiznal soud 3 813,75, a to úrok 5,9% za výše uvedené období, a v procentní výši do budoucna.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Soud posoudil úvěruschopnost žalované, když v době žádosti o úvěru byl její příjem více než 26 000 Kč, výdaje posoudil soud jako přiměřené 12 984 Kč (z toho další úvěr 4 734 Kč, výdaje na bydlení 4 250 Kč- vlastní bydlení, výdaje na jídlo 4 000 Kč). Zbývá cca 12 800 Kč, při splátce 5 231 Kč byla žalovaná úvěruschopná.16. Soud dále přiznal úrok z prodlení dle § 1970 nového občanského zákoníku, č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Soud sjednání smluvní pokuty 3x 500 Kč za tři výzvy (za náklady vymáhání) posoudil jako právní jednání, ke kterému se nepřihlíží a tuto částku zamítl, a to dle § 1813 občanského zákoníku a § 1815 občanského zákoníků, neboť jde o zneužívající ujednání. Upomínky (náklady za vymáhání) byly ve smlouvě popsány pouze obecně, smlouva odkázala na sazebník, kde bylo za upomínku 300 Kč, o nákladech vymáhání nic. Až na výzvu soudu zaslala banka jednostranné prohlášení, že náklady za vymáhání jsou 890,8 Kč za 20 dnů.18. Už Ústavní soud v judikátu I ÚS 3512/2011 zakazuje u spotřebitelských smluv smluvní pokutu skrýt ve smluvních podmínkách a uvádí, že jakékoli znevýhodňující ustanovení musí být toliko ve smlouvě samotné. Odkazuje na § 56 občanského zákoníku z roku 1964, který nahrazuje § 1814 občanského zákoníku. Ústavní soud odkazuje na nerovné postavení mezi profesionálním dodavatelem a odběratelem (možnost stanovovat smluvní podmínky, lepší znalost práva, fakticky nerovné postavení). Je chráněna zásada poctivosti a spravedlnosti a princip důvěry. Obchodní podmínky mají sloužit k ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru a nesmí sloužit k tomu, aby do nich nepřehledně silnější strana skryla pro spotřebitele nevýhodná ujednání, například o smluvní pokutě. To platí dle zdejšího soudu i pro Sazebník. Pro stručnost na výše uvedený judikát ústavního soudu soud odkazuje.19. Smluvní pokuta byla ukryta v Sazebníku (a to pouze částečně) a nebyla jasně stanovena ve smlouvě samé, tak aby byly právní vztahy pro spotřebitele zcela jasné, proto soud s ohledem na § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku a § 1813 odst. 1 občanského zákoníku nárok žalobce na všechny smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč zamítl. Soud již nepřezkoumával výši smluvní pokuty vůči závazku samému, když nepřiměřenost dle § 1814 odst. 1 písm. l občanského zákoníku a významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku shledal v tom, že smluvní pokuta byla skryta.20. Případný argument v tom směru, že je spotřebitel svobodný v tom, zda smlouvu uzavře či nikoli, není na místě s ohledem na to, že v jednotlivých oborech podnikání postupují zpravidla smluvní partneři spotřebitelů obdobně, a proto spotřebitel, který by se rozhodl nepřistoupit na předem připravené smluvní podmínky, by odsoudil sám sebe k životu mimo běžnou společnost, k životu bez elektřiny, plynu, bez využívání služeb elektronické komunikace, bankovních služeb, pojištění apod. Něco takového po spotřebiteli spravedlivě požadovat nelze. Od jeho smluvních partnerů však naopak požadovat lze, aby se ve své činnosti chovali vůči spotřebiteli poctivě.21. Celkem tedy soud přiznal jistinu 255 137,23 Kč, úrok jak v kapitalizované tak v procentní výši a úrok z prodlení v procentní výši.22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. , žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části, proto mu soud přiznal celé náklady řízení. Soud přiznal soudní poplatek 10 266 Kč a dále cestovné Plzeň Cheb a zpět včetně DPH 1 879,5 Kč (cena nafty 34,7 Kč, 212 km, náklady za jeden kilometr 5,8 Kč, spotřeba 4,4 litrů na 100 kilometrů).