10 C 101/2026-22 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel dne 19. 5. 2025 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 19. 5. 2025. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 720 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 10. 6. 2025, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 5. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč za současně sjednaného poplatku ve výši 5 720 Kč, když splatnost byla stanovena na den 10. 6. 2025. Žalovanému byla částka 22 000 Kč prokazatelně poskytnuta, a to zasláním na účet č. , č. účtu, dne 19. 5. 2025. Žalovaný na zápůjčku neuhradil ničeho.5. Podle § 2911 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „ObčZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne 19. 5. 2025 ve smyslu ust. § 2390 ObčZ, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 ObčZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku v částce 5 720 Kč, když výše poplatku dosahuje u závazku splatného ve lhůtě 22 dnů, tj. závazku měsíčního 7 800 Kč tak 26 % jistiny zápůjčky, tedy 312 % ročně, a RPSN bylo stanoveno ve smlouvě na 4 526 %. Dále dle ustanovení čl. 2.3 smlouvy, je v tomto sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dle ustanovení čl. 2.4 sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 25 % nebo 32,5 % dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů. A dále dle čl. 2.3 sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou závazků, stejně jako v čl. 2.3 výši nákladů za písemné upomínky v částce 500 Kč za každou z výzev. Je zřejmé, že v případě výše uvedeného „poplatku“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Za úrok soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné jejich označení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen tedy úrok ve výši 312 % ročně, v době, kdy obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů se pohybovala v květnu 2025 okolo 6,49 % ročně. Je pravdou, že v případě řádného plnění žalovaným ve lhůtě splatnosti, tento nebyl povinen poplatek hradit, nicméně neúměrná výše tohoto poplatku za situace, kdy se žalovaný dostane do prodlení s plněním, stejně jako sjednání dalších sankcí v podobě smluvních pokut, je zcela v rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 ObčZ neplatné. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné.7. Soud má za prokázané, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Průměrný měsíční příjem žalovaného tedy činil 58 164 Kč. Žalovaným tvrzené výdaje ve výši 4 000 Kč byly nižší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaným činila 13 027 Kč. Žalobkyně v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti vycházela z částky uvedené nezabavitelného minima. Na základě výše uvedeného byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 22 000 Kč, s poplatkem 5 720 Kč za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný měl žalobkyni vrátit celkem částku 27 720 Kč, což je částka, která se s rezervou 17 417 Kč nachází v limitu 45 137 Kč. Z výše provedeného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr v poskytnuté výši splatit.8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání s ohledem na výše uvedené, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 22 000 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho, vyhověl soud žalobě co do částky 22 000 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku a v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; a to za dobu od 16. 3. 2026 do zaplacení, když v této době byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou na základě výzvy k úhradě odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 12. 3. 2026, v níž byla poskytnuta žalovanému 3 lhůta k plnění.9. Výrokem II. musel soud část žaloby zamítnout, a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce jakožto neplatného právního jednání, a tak byly i další nároky spočívající ve smluvní pokutě, poplatcích a nákladech spojených s uplatněním pohledávky s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.10. Žalobkyně měla ve věci větší míru úspěchu, než žalovaný, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 60,5 % a má tak právo na 21 % náhrady nákladů. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 718 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Žalobkyně má nárok na 741,93 Kč, což je 21 % náhrady nákladů. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.