10 C 297/2025-42 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 26. 1. 2022 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně se společností , právnická osoba, ., Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč. Úvěr měl být splacen ve 14. měsíčních splátkách po 1 328 Kč, a to ve lhůtě do 26. 3. 2023 V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu. Žalobkyně požaduje částku skládající se z jistiny 7 237,13 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 268,01 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 3 252 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru případu ve výši 989,15 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 1 285,71 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 1 384,20 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 608,08 Kč. Dále uvedla, že dne 3. 9. 2021 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně se společností , právnická osoba, ., Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Úvěr měl být splacen ve 14. měsíčních splátkách po 1 992 Kč, a to ve lhůtě do 3. 11. 2022. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu. Žalobkyně požaduje částku skládající se z jistiny 5658,92 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 213,96 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 2 553 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru případu ve výši 497,83 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 964,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 800 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 2 281,16 Kč, z úroku z prodlení ve výši 1 333,98 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a to s účinností ke dni 25. 3. 2025.2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že dle jejího názoru je pohledávka promlčená. Dále namítla, že úroky z prodlení a smluvní pokuty požadované žalobkyní požaduje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. Dne 26. 5. 2025 zaslala žalobkyni písemný návrh na uzavření splátkového kalendáře, když na toto nebylo reagováno. Dále požádala o možnost splácet případnou dlužnou částku ve splátkách.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaná na tyto uhradila částku 5 560 Kč a 18 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 26. 1. 2022 a smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 3. 9. 2021 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné.4. Za vadná považuje soud u smlouvy č. , hodnota, ujednání o výši úhrady za poskytnutí úvěru v částce 4 900 Kč (ve výši 49 % poskytnutého úvěru), úhrady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhrady za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště v částce 1 800 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 14 měsíců zavázala společně s úrokem na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem částku 18 592 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 86 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V tomtéž článku smlouvy bylo sjednáno zpoplatnění zaslaných upomínek částkou 750 Kč za každou z nich, sestávající se z nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Oznámení o zesplatnění pak bylo zpoplatněno částku 1 500 Kč. Zatímco na první straně smlouvy byl sjednán pevný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 507 Kč, na druhé straně smlouvy je uvedeno, že úroková sazba u úvěru se splatností 14 měsíců činí 8 % ročně, RPSN pak 272,44 %, přičemž žalobkyně se podanou žalobou domáhá nejen zaplacení dosud neuhrazené části pevného úroku, ale i dále plynoucího úroku ve výši 8 % ročně. V projednávané věci byl sice sjednán úrok ve výši 8 % ročně, nicméně spolu s poplatky se jedná o úrok mnohonásobně převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době sjednání úvěrové smlouvy obvyklé výše spotřebitelského úroku činily cca 8,04 % ročně, a nikoliv výše uvedených více než 86 % ročně. Tedy výše úroků uvedená ve smlouvě převyšovala téměř 10,7 x obvyklou výši úroků. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud po zhodnocení všech výše uvedených okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.5. Za vadná považuje soud u smlouvy č. , hodnota, ujednání o výši úhrady za poskytnutí úvěru v částce 7 350 Kč (ve výši 49 % poskytnutého úvěru), úhrady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhrady za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště v částce 2 700 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 14 měsíců zavázal společně s úrokem na poskytnutou jistinu ve výši 1 444 Kč zaplatit celkem částku 12 888 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 86 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V tomtéž článku smlouvy bylo sjednáno zpoplatnění zaslaných upomínek částkou 750 Kč za každou z nich, sestávající se z nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Oznámení o zesplatnění pak bylo zpoplatněno částku 1 500 Kč. Zatímco na první straně smlouvy byl sjednán pevný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 1 444 Kč, na druhé straně smlouvy je uvedeno, že úroková sazba u úvěru se splatností 14 měsíců činí 15 % ročně, RPSN pak 272,44 %, přičemž žalobkyně se podanou žalobou domáhá nejen zaplacení dosud neuhrazené části pevného úroku, ale i dále plynoucího úroku ve výši 15 % ročně. V projednávané věci byl sice sjednán úrok ve výši 15 % ročně, nicméně spolu s poplatky se jedná o úrok mnohonásobně převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době sjednání úvěrové smlouvy obvyklé výše spotřebitelského úroku činily cca 7,13 % ročně, a nikoliv výše uvedených 86 % ročně. Tedy výše úroků uvedená ve smlouvě převyšovala 1