11 C 233/2024-89 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku uvedenému ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že jejím většinovým spoluvlastníkem s podílem o velikosti 17/18, zatímco žalovaná je spoluvlastníkem menšinovým s podílem o velikosti 1/18, přičemž budova stojící na uvedeném pozemku je ve výlučném vlastnictví žalobce a žalovaná na výzvy k vypořádání spoluvlastnictví dohodou nijak nereflektovala.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.3. Z doložených listin dospěl soud ke skutkovým závěrům shodným s obsahem žaloby. Výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno tvrzení o podílovém spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem shora uvedeným s podíly shora uvedenými, kdy na dotčeném pozemku stojí budova bez č. p./č. e. ve výlučném vlastnictví žalobce. Výzvou ze dne 23. 6. 2023 žalobce prokázal bezvýsledný pokus o řešení vztahů mezi spoluvlastníky vzájemnou dohodou. Ze znaleckého posudku , identifikace, znalkyně , jméno FO, vyplynulo, že aktuální obvyklá cena předmětného pozemku činí 72 210 Kč, z nichž na podíl žalované připadá částka 4 012 Kč.4. V dané věci bylo rozhodováno podle ustanovení § 1140 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 1143 a ustanovením § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku shora uvedenému, přičemž o jeho reálném rozdělení nebylo možno vzhledem uvažovat již proto, že jde o malý pozemek zastavený stavbou ve vlastnictví žalobce. To bylo současně i důvodem pro jeho přikázání žalobci, kdy nadto žalovaná žádný zájem o předmětný pozemek ani neprojevila. Soud tedy žalobě vyhověl, podílového spoluvlastnictví k pozemku zrušil (výrok I. rozsudku), celý pozemek přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II. rozsudku), kterému současně uložil vyplatit žalované přiměřenou náhradu odpovídající příslušnému podílu z aktuální obvyklé ceny pozemku (výroku III. rozsudku).5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů náleží zcela úspěšnému žalobci, kdy vznik nákladů předmětného řízení byl zapříčiněn toliko pasivitou samotné žalované (v řízení reálně žádný spor nevznikl, tedy v případě adekvátního přístupu k věci ze strany žalované by k žádným nákladům řízení vůbec nedošlo). Přitom náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 000 Kč, z náhrady hotových výdajů v podobě zaplacené zálohy na náklady dokazování, odměny zástupce žalobce ve výši 3 000 Kč podle § 7 a § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za tři účtované úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 1 350 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 913,50 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobce (výrok IV. rozsudku). Konečně pak soud podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu žalované uložil nahradit státu náklady, které platil za zpracování znaleckého posudku stát (výrok V. rozsudku).