11 C 30/2026-53 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., úvěrovou smlouvu, na jejímž základě úvěrující poskytla žalovanému úvěr ve výši 262 237 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dál zavázal uhradit náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 300 Kč z prvých 10 dní prodlení a dále ve výši 900 Kč za 40 dní a dále za 70 dní trvající prodlení. Žalovaný však úvěrové splátky řádně a včas nehradil, proto úvěrující ke dni 4. 6. 2025 celý úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025 pak úvěrující pohledávky ze smlouvy se žalovaným postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 233 898,20 Kč a dále z náhrady nákladů spojených s prodlením žalovaného trvajícím přes 70 dní v celkové výši 2 100 Kč (náklady vyúčtované od 2. 3. 2025 do 1. 5. 2025). Kromě toho pak se žalobkyně domáhala úhrady příslušenství v podobě neuhrazeného sjednaného úroku ve výši 16,99 % ročně z dlužné jistiny kapitalizovaného za dobu od 5. 6. 2025 do 1. 8. 2025 ve výši 4 436,20 Kč a dále ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 2. 8. 2025 do zaplacení a také zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného od 20. 6. 2025 do 31. 7. 2025 ve výši 4 359,77 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 235 998,20 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se žádná ze stran nedostavila.3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předložené úvěrové smlouvy ze dne , datum, plyne, že úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 262 237 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 107 měsíčních splátkách po 4 841 Kč včetně úroku ve výši 16,99 % ročně. Nedílnou součástí své smlouvy strany učinily mj. ceník poplatků, podle kterého byla úvěrující oprávněna v případě prodlení žalovaného přesahujícím 10, 40 a posléze 70 dní postupně účtovat paušální náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč, 900 Kč a 900 Kč. Vyplacení úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou žalobkyně prokázala doloženou transakční historií. V ustanovení čl. 8 smlouvy pak strany založily oprávnění úvěrující zesplatnit dluhy žalovaného z úvěrové smlouvy v případě prodlení žalovaného s úhradou jedné úvěrové splátky po dobu delší 3 měsíců nebo v případě prodlení s úhradou více než dvou splátek. Oznámením ze dne 4. 6. 2025 bylo prokázáno zesplatnění úvěrových závazků žalovaného. Podle čl. 3.1 úvěrové smlouvy byla žalobkyně oprávněna připisovat splatné neuhrazené úroky k jistině a tyto nadále úročit. Z předložené transakční historie je patrné narůstání dluhu žalovaného a vývoj jeho příslušenství. Nabytí uplatněných pohledávek od úvěrující, a tedy aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení má soud za prokázanou postupní smlouvou vč. její přílohy ve spojení s notifikací postoupení ze dne 18. 8. 2025.4. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku poskytla její právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 262 237 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách včetně úroku z úvěru. Současně žalobkyně prokázala ujednání stran a vznik povinnosti žalovaného hradit sjednané paušální náklady spojené s jeho prodlením. Žalobkyně prokázala i nabytí těchto pohledávek od své právní předchůdkyně. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu uplatněné nesplacené jistiny a sjednaných poplatků, a to včetně sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanoveném ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 440 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 27 780 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 1 350 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 6 117,30 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 44 687,30 Kč pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Za účelně vynaložené soud nepovažoval náklady spojené s odstraňováním nedostatků žalobních tvrzení a vad podání žalobkyně.