12 C 21/2026-131 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že smlouva o úvěru ID 68843801 uzavřená dne 19. 3. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 3. 4. 2024, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti dne 3. 4. 2024, smlouva o úvěru , Anonymizováno, uzavřená dne 25. 4. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 25. 5 2024, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti, smlouva o úvěru , Anonymizováno, uzavřená dne 27. 8. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 26. 9. 2024, když žalovaný úvěr splatit v termínu žalobkyní prodloužené splatnosti do 16. 10. 2024 (oprava tvrzení žalobkyně učiněná při jednání soudu), smlouva o úvěru , Anonymizováno, uzavřená dne 30. 10. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 27. 11. 2024 (oprava tvrzení žalobkyně učiněná při jednání soudu), když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti, smlouva o úvěru , Anonymizováno, uzavřená dne 19. 12. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 3. 1. 2025, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti, smlouva o úvěru , Anonymizováno, uzavřená dne 3. 2. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 300 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 5. 3. 2025, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti, smlouva o úvěru , Anonymizováno, uzavřená dne 16. 3. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 15. 4. 2025, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti, smlouva o úvěru , Anonymizováno, uzavřená dne 25. 6. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 15. 7. 2025, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti (dále také jen „smlouvy o úvěru 1-8“), jsou platné. Žalobkyně před uzavřením každé úvěrové smlouvy posoudila náležitě úvěruschopnost žalovaného, když si opatřila výpisy z bankovního účtu žalovaného za tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru, z nichž byl zjištěn příjem žalovaného v průměrné výši 53 000 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného ve výši 40 % čistého měsíčního příjmu žalovaného, pokud žalovaný u jednotlivých žádostí o poskytnutí úvěru neuvedl vyšší výdaje, jak k tomu došlo u smlouvy o úvěru č. 3, smlouvy o úvěru č. 5 a smlouvy o úvěru č. 7. Žalobkyně tudíž vycházela z výdajů žalovaného v částce 21 200 Kč u smluv o úvěru č. 1, č. 2, č. 6, č. 8, u smlouvy o úvěru č. 3 z výdajů v částce 22 000 Kč, u smlouvy o úvěru č. 4 v částce 20 000 Kč, smlouvy o úvěru č. 5 z částky 23 000 Kč, smlouvy o úvěru č. 7 v částce 25 500 Kč. Žalobkyně před uzavřením každé ze smluv o úvěru opatřila zprávu z úvěrového registru, ověřila, zda nebylo zahájeno vůči žalovanému exekuční řízení či zda žalovaný není v insolvenci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry do 20 000 Kč se splatností 15 – 30 dnů, považuje toto posouzení úvěruschopnosti žalovaného za adekvátní. O úvěruschopnosti žalovaného svědčí i skutečnost, že žalovaný úvěry řádně splatil. Přípisem ze dne 2. 1. 2026 (po opravě žalobních tvrzení podáním ze dne 1. 4. 2026), vyzval žalovaný žalobkyní k vydání bezdůvodného obohacení v částce 28 900 Kč z důvodu neplatnost smluv o úvěru. Žalobkyně je tak nyní vystavena právní nejistotě, na její straně je tak dán naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. na určení platnosti smluv o úvěru, neboť pouze žalovaný je aktivně legitimován k podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný namítl, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení platnosti smluv o úvěru, které žalovaný zcela uhradil. Ze strany žalobkyně se jedná o nátlak související s tím, že žalovaný poukázal na to, že se se svým nárokem obrátí na finančního arbitra. Pro žalovaného je významná otázka, zda sjednaný úrok byl po právu či nikoliv, přičemž je na žalovaném, zda a v jakém rozsahu uplatní vůči žalobkyni případné nároky.3. S ohledem na to, že žalobkyně podala určovací žalobu, zabýval se soud tím, zda na její straně je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. Žalobkyně jej spatřovala v tom, že nemá jiný prostředek ochrany svých práv, neboť k podání žaloby na případné vydání bezdůvodného obohacení, či podání návrhu na zahájení řízení k finančnímu arbitrovi, je legitimován pouze žalovaný. Žalovaný přitom zpochybňuje platnost smluv a právní postavení žalobkyně je tudíž nejisté. Určovací žalobou by tak byla odstraněna tato nejistota a byl vytvořen pevný právní rámec.4. Ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, zakotveném v ust. § 80 o. s. ř. soud uvádí, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde lze pomocí určovací žaloby eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jakož i v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3378/2009, též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Smysl zákonného požadavku naléhavého právního zájmu lze spatřovat v pojetí určovací žaloby zásadně jako prostředku preventivní právní ochrany, jejímž účelem má být vytvoření pevného právního základu pro právní vztahy účastníků sporu, odstranění nejistoty v právním postavení žalobce a předejití případným budoucím sporům. V předmětné věci se žalobkyně domáhá určení platnosti celkem osmi smluv o spotřebitelském úvěru v situaci, kdy závazky z těchto smluv zanikly splněním (§ 1908 odst. 1 o. z.), což je mezi stranami nesporné. Žalobkyně jako právnická osoba poskytující spotřebitelské úvěry nepochybně koncipovala všechny rámcové smlouvy o úvěru, a taktéž na základě nich uzavřené smlouvy o úvěru č. 1-8, které byly nejen v ujednání výše úroku 1 % denně, smluvní pokutě v případě prodlení ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, co do poplatků za upomínky 520 Kč, 580 Kč v poměru k výši jistiny úvěru a poplatků za prodloužení splatnosti, krajně nevýhodné pro žalovaného. Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení nemůže spočívat v tom, že po výzvě žalovaného k vydání žalovaným zaplaceného úroku, je její právní postavení nejisté. Takto nejisté postavení je postavení jakéhokoliv subjektu, který je vyzýván k plnění, a to na základě jakéhokoliv tvrzeného právního titulu. Žalobkyně v případně žalovaným zahájeném řízení tak má prostředky právní ochrany a v takovémto řízení se může námitkou platnosti ujednání o úrocích, případně platnosti smlouvy o úvěru, účinně bránit. Odkaz na nález Ústavního soudu I. ÚS 1440/14 ze dne 11. 7. 2017, je nepřípadný, neboť v této ústavním soudem projednávané věci se jednalo o posouzení naléhavého právní zájmu v případě negativní určovací žaloby, kdy tohoto určení se domáhal spotřebitel jakožto slabší smluvní strana, pro něhož bylo znění smlouvy nevýhodné a byl vystaven právní nejistotě. Jak bylo výše uvedeno, smlouvy o úvěru v tomto řízení koncipovala žalobkyně, jednalo se adhézní (formulářové) smlouvy, na jejichž obsah neměl žalovaný jakožto spotřebitel žádný vliv, přičemž smlouvy obsahovaly ujednání pouze ve prospěch žalobkyně. Soud tedy dospěl k závěru, že na straně žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení platnosti smluv o úvěru a žalobu tak výrokem I zamítl, přičemž odkazuje na prejudikaturu Krajského soudu v Plzni (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2025, č.j. 64 Co 381/2025-57).5. Pro úplnost soud ohledně ve smlouvách o úvěru sjednaného úroku ve výši 1 % denně, tedy 365 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně uvádí, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 14