ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2026:15.C.116.2026.1 Datum: 2026-06-29 Předmět: o 35 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 1958 z. č. 89/2012 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. náklady řízenídokazovánínáhrada nákladůstátní občanstvídlužné nájemné
O co šlo: o 35 000 Kč s příslušenstvím (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 1958 z. č. 89/2012 S)
Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 14. března tr. se žalobce, jakožto pronajímatel, domáhal po žalovaném, jakožto nájemci, zaplacení nájemného 35 tis. Kč za období 19 týdnů ode dne , datum, podle smlouvy účastníků ze dne , datum, o nájmu osobního motorového vozidla tovární značky , značka, , model , typ, , VIN , VIN kód, . Nájemné mělo být sjednáno v částce 2 tis. Kč týdně a mělo být placeno dopředu první den každého týdne. Žalovaný povinnost platit nájemné porušil v částce 1 tis. kč za první týden uváděného období a poté v částkách odpovídající celému nájemnému. Vedle toho žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by žalobu v této části odůvodnil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k prvnímu jednání nařízenému ve věci na den 29. června tr. se bez omluvy nedostavil.V daném případě jde s ohledem na státní občanství žalovaného o řízení s cizím prvkem. Protože bydliště žalovaného je na území České republiky, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť obvyklé bydliště žalovaného bylo v době sjednání smlouvy na území České republiky.Po dokazování soud z písemné smlouvy účastníků zjistil skutkový stav odpovídající tvrzení žalobce o ujednaných poměrech. Soud dále vycházel z toho, že žalovaný nezaplatil žalobci žalované nájemné, ani úrok z prodlení, neboť žalovaný v rozporu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) neuplatnil pozitivní tvrzení o opaku.Povinnost žalovaného k placení nájemného vyplývá z § 2217 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Protože žalovaný nesplnil svůj peněžitý dluh (§§ 1968 a 1970 OZ) ve sjednaných lhůtách (§ 1958 OZ), je povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobci také úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem II. soud podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšnému žalobci právo na plnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jeho práva před soudem.Žalobce vynaložil (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 1 400 Kč; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby) po 2 500 Kč a za jeden úkon právní služby (3. sepis výzvy k placení; jako procesního výdaje podle závěrů vyjádřených např. v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jako soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 21. dubna 2026, čj. 18 Co 82/2026-41, vydané ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 284/2025) v částce 1 250 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu; Provozní výdaje této zástupkyně nahrazované v paušální výši po 450 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby ve smyslu § 13 odst. 5 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 (dostupné na www.nsoud.cz).Celkem se jednalo o částku 9 000 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobci nahradit. O splatnosti k rukám zástupkyně žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Žalobce žádal také náhradu hotových výdajů, které vynaložil na cestu k jednání před soudem dne 29. června tr. Tyto náklady však přes výzvu soudu nevyčíslil a nedoložil. Proto nebylo možné uložit žalovanému povinnost k jejich placení.