16 C 60/2026-22 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 67 839,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 26. 11. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 67 839,82 Kč, sjednané splátky však nehradila řádně a včas. Úvěr byl splatný dne 24. 11. 2025. Žalobkyně dále popsala postup posouzení úvěruschopnosti žalované. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“)., bez nařízení jednání.4. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 26. 11. 2024 mezi právní předchůdkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Na základě předmětné úvěrové smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky až do výše 45 000 Kč s tím, že úvěrový limit mohl být za doby trvání smlouvy navyšován. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 121 479 Kč, jak vyplývá z potvrzení o platebních transakcích a sdělení banky , Anonymizováno, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, byly postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2025. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 15. 8. 2025, která byla žalované zaslána dne 20. 8. 2025, jak vyplývá z potvrzení o podání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 12. 2025. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 17. 12. 2025, která byla žalované zaslána dne 19. 12. 2025, jak vyplývá z potvrzení o podání.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26. 11. 2024 uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o.z. nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 35 818,82 Kč při čerpání úvěru v částce 45 000 Kč, tedy úrok ve výši 146,949 % ročně, RPSN 299,98 %. Smluvní strany si tak sjednaly úrok v nepřiměřené výši. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok ve výši 146,949 % ročně, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Soud pak s přihlédnutím k extrémně vysokému úroku, koncepci smlouvy, kdy smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaná nemohla nijak ovlivnit její obsah, soud uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která prokázala svoji aktivní legitimaci na podkladě shora uvedené postupní smlouvy, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Z žalobkyní předložených důkazů bylo prokázáno, že žalovaná v rozhodném období, tedy od 26. 11. 2024 do 24. 11. 2025 (splatnost úvěru) čerpala úvěr v celkové částce 121 479 Kč, kdy po zohlednění plateb ze strany žalované zbývá k uhrazení částka 67 839,82 Kč. Z potvrzení od společnosti , právnická osoba, . ze dne 11. 5. 2026 bylo prokázáno, že v období od 26. 11. 2024 do 23. 7. 2025 žalovaná čerpala úvěr od žalobkyně úvěr v celkové výši 121 479 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradil více, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 67 839,82 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částek již žalovanou zaplacených s ohledem na celkovou výši čerpaného úvěru. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 29. 12. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 17. 12. 2025 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalované doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 22. 12. 2025. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 29. 12. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl nárok žalobkyně co do rozdílu mezi úrokem z prodlení žalobkyní v žalobě požadovaném a úrokem z prodlení ve výroku pod bodem I. přiznaným, a to s odkazem na absenci právního základu žalovaného nároku, kdy splatnost žalované částky nenastala dne 25. 11. 2025, nýbrž až na podkladě výzvy žalobkyně.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež v řízené měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení v částce 13 614 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 714 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 67 839,82 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) a za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 advokátního tarifu v částce 1 910 Kč (sepis předžalobní výzvy) včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uloženo k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.