17 C 306/2025-32 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění, domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne , datum, uzavřela distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na jejímž základě pak byla žalované poskytnuta možnost čerpat postupně úvěr až do výše 80 000 Kč. Žalované byla poskytnuta dne , datum, částka 4 000 Kč, dne , datum, částka 3 170 Kč, dne , datum, částka 13 000 Kč, dne , datum, částka 10 525 Kč a dne , datum, částka 7 500 Kč, celkem tedy 38 195 Kč, vše bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se úvěr zavázala splatit spolu s příslušenstvím, splatnost prvé splátky byla ke dni , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Dle čl. , číslo, odst. , číslo, se žalovaná zavázala k úhradě volitelné služby ,,, název služby, “ za poplatek 333,06 Kč. Žalovaná uhradila celkem 51 209,32 Kč, z nichž žalobkyně započetla na jistinu celkem částku 3 844,99 Kč, částku 47 364,33 Kč na příslušenství. Po podání žaloby žalovaná uhradila ještě částku 500 Kč dne 13. 10. 2025, 500 Kč dne 24. 11. 2025, částku 500 Kč dne 6. 1. 2026, částku 500 Kč dne 4. 2. 2026, tyto částky byly započteny na jistinu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu dne 18. 11. 2024. Od 19. 11. 2025 byla žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 34 350,01 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 104,34 Kč (1,99 % z vyplaceného úvěru) a smluvního úroku v částce 31 149,98 Kč (0,98 % denně z nesplacené části jistiny). Dále žalobkyně nárokovala poplatek za službu ,,, název služby, “ v částce 333,06 Kč. Žalovaná neuhradila dále ničeho, a to ani přes zaslanou písemnou předžalobní výzvu.2. Podáním ze dne 10. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, konkrétně co do částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 500 Kč ode dne 13. 10. 2025 do zpětvzetí, z částky 500 Kč ode dne 24. 11.2025 do zpětvzetí, z částky 500 Kč ode dne 6. 1. 2026 do zpětvzetí, z částky 500 Kč ode dne 4. 2. 2026 do zpětvzetí, proto bylo soudem o tomto částečném zpětvzetí rozhodnuto v souladu s ust. § 96 odst. 1, odst. 2 OSŘ a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že považuje smlouvu za neplatnou s tím, že její příjem činil v roce 2024 částku 13 001 Kč měsíčně, pobírala starobní důchod, úrok by splácela dle jejích možností.4. Soud ve věci nařídil jednání, k jednání se dostavila pouze žalovaná. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Uzavření smlouvy nebylo sporováno. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, pak má soud za prokázané, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o spotřebitelském bezúčelovém revolvingovém prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , webová stránka, , žalovaná požádala o poskytnutí úvěru, byla provedena identifikace žalované, kterou byla poskytnuta fotografie občanského průkazu, číslo bankovního účtu a emailová adresa. Ze smlouvy je zřejmé, že se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit úvěr nejpozději do dne , datum, , a to spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně z nesplacené jistiny, dále s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, dále s RSPN ve výši 2 164,17 %. Ze smlouvy je dále zřejmé, konkrétně z čl. , číslo, odst. , číslo, , že se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Žalovaná uhradila dle žalobkyně částku 51 209,32 Kč, po podání žaloby pak částku 500 Kč dne 13. 10. 2025, částku 500 Kč dne 24. 11. 2025, částku 500 Kč dne 6. 1. 2026, částku 500 Kč dne 4. 2. 2026. Na základě smlouvy žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, částku 4 000 Kč, dne , datum, částku 3 170 Kč, dne , datum, částku 13 000 Kč, dne , datum, částku 10 525 Kč a dne , datum, částku 7 500 Kč, celkem tedy 38 195 Kč, což dotvrzuje sdělení , peněžní ústav, , ve spojení s přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025 vyzvána ke splnění dluhu, odeslání výzvy má soud za prokázané z podacího lístku poštovního doručovatele.5. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 0,963 % denně, tzn. přes 365 % ročně. Již tato skutečnost dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru s fixací do 1 roku v daném období činila kolem 10 % ročně, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje více než třicetinásobku v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dále je nutno zmínit rovněž skutečnost, že ve smlouvě byla sjednána RPSN na 2 164,17 %. Za situace, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že smlouva je podle ust. § 580 a § 588 OZ jednoznačně ujednáním nemravným a absolutně neplatným. V souladu s ust. § 588 OZ soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované. Pro úplnost soud uvádí, že byl v rámci nařízeného jednání připraven poučit žalobkyni ve vztahu k tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy soud ve vztahu k tvrzeným námitkám žalované řádné posouzení úvěruschopnosti rovněž nemá za prokázané.6. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi prokazatelně vyplacenou částkou na účet žalované ve výši 38 195 Kč a žalovanou uhrazenou částkou, která však vyplacenou částku výrazně převyšuje (včetně zákonného úroku z prodlení). Z těchto důvodů lze mít za to, že se žalovaná nikterak bezdůvodně neobohatila, naopak se vůči žalované obohatila žalobkyně. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.7. Výrokem III. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšná byla žalovaná. Žalovaná však žádné náklady neuplatňovala, když této žádné nevznikly.