31 C 169/2025-86 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 608 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že je poskytovatelem spotřebitelského úvěru, který je oprávněn tuto činnost poskytovat na základě živnostenského oprávnění a na základě udělení oprávnění Českou národní bankou, vydaným dne 18. 5. 2018. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu ze dne , datum, o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně smlouvy dne 31. 1. 2024, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve smlouvě o úvěru zejména dohodl, že předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby, tj. celkovou cenu úvěru v částce ve výši 40 000 Kč uhradí žalovaný žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, splatných vždy do každého dvacátého dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost první splátky byla mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuta na den 20. 2. 2024. K uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1,- Kč okamžikem, kdy žalovaný smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba, tedy částka 1,- Kč byla připsána na účet žalobkyně, tedy na účet č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy, kdy verifikační platba byla na účet žalobkyně připsána z účtu žalovaného, na který žalobkyně odeslala úhradu dle smlouvy o úvěru. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách žalobci úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu se smlouvou o úvěru mělo dojít k zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobce odeslal žalovanému písemné oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 13. 8. 2025, které bylo žalovanému odesláno dne 13. 8. 2025. Žalobce odeslal žalovanému upomínky pro smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, , a zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, , které je zároveň Oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva dle §142a občanského soudního řád, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku je dle tvrzení žalobkyně žalovaný povinen uhradit jí náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100,- Kč za každou odeslanou upomínku, kdy v tomto směru žalobce má nárok na uhrazení účelně vynaložených nákladů tedy celkem částku ve výši součinu 100 Kč a počtu odeslaných poštovních zásilek. Dle sdělení žalobkyně pak na jistinu nebyla ke dni zesplatnění úvěru umořena částka 13 508 Kč. Smluvní strany se ve smlouvě o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 13 508 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. V dané věci žalobce požaduje úrok odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17 % z dosud neuhrazené jistiny, a to od ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90-ti dnech po dni zesplatnění úvěru žalobce v souladu ustanovením §122 odst. 4. zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení, a to do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla ověřena z listin předložených žalovaným. Žalobce si vyžádal výplatní pásky za měsíc říjen 2023, listopad 2023 a prosinec 2023 z pracovního poměru žalovaného k zaměstnavateli , právnická osoba, ., dále z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, databáze katastru nemovitostí, čestného prohlášení žalovaného z 29. 1. 2024 ohledně závazků a o výdajích a příjmech, prohlášení rodiče , jméno FO, ze dne , datum, a z posouzení nákladů na bydlení a na základě výše existenčního a životního minima. Dále žalobkyně uvedla, že předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne 13. 8. 2025.2. Žalovaný s uvedeným nárokem žalobkyně nesouhlasil. Uvedl, že žalobce v upomínce ze dne 27. 7. 2025 stanovil lhůtu 30 dnů k úhradě dlužné částky. Podáním žaloby dne 21. 8. 2025 tuto lhůtu sám nerespektoval. Uvedl, že lhůta nemůže běžet od odeslání připomínky, ale až od jejího doručení žalovanému. Žaloba tedy měla být zjevně podána předčasně a v rozporu se zásadou poctivosti. Dále uváděl, že oznámení o zesplatnění nebylo řádně doručeno. Uvedl, že žalobce nepředložil žádný důkaz, který by prokazoval doručení zásilky. Uvedl, že i kdyby k doručení došlo, mezi doručením zásilky a podáním žaloby nemohla uplynout přiměřená lhůta. Uvedl, že je povinností věřitele, dát dlužníku reálnou možnost k nápravě. Dále namítal, že podáním žaloby mělo dojít ze strany žalobce k účelovému obcházení finančního arbitra, když žalovaný dne 8. 8. 2025 vyzval žalobce k předání podkladů potřebných pro podání návrhu k finančnímu arbitrovi, přičemž žalobci byla poskytnuta lhůta do 22. 8. 2025. Uvedl, že postup se mu jeví jako účelový, aby byla zablokována příslušnost finančního arbitra. Dále uvedl, že jistina byla žalovaným zcela uhrazena, uvedl, že žalovaný již uhradil částku přesahující 30 000 Kč. Dne 30. 8. 2025 hradil 3 200 Kč jako splátky za červenec a srpen. Nároky žalobce se tak týkají pouze příslušenství, jejichž oprávněnost a přiměřenost zpochybňuje. Upomínka žalobce z 27. 7. 2025 dle sdělení žalovaného neobsahovala žádný rozpis jistiny, úroků a poplatků, žalobce následně odmítl poskytnout podklady požadované žalovaným dne 8. 8. 2025.3. Před jednáním vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to do částky 3 200 Kč. Na základě uvedeného podání, posouzením jeho obsahu, zejména navrhovaného petitu rozhodnutí, soud dospěl k závěru, že zpětvzetí žalobkyně se týká i části požadovaných úroků a úroků z prodlení. Na základě toho soud rozhodl výrokem I. o zastavení řízení ve vztahu k této části řízení.4. K jednání nařízenému na 8. 1. 2026 se dostavil pouze žalovaný, žalobkyně se z jednání omluvila a nepožádala o odročení jednání, soud tak při splnění podmínek § 101 odst. 3 jednal v její nepřítomnosti.5. Na základě provedeného dokazování, a to zejména z předložených listin, soud zjistil následující skutkový stav.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , potvrzení o provedení transakce 1 Kč a potvrzení, provedení úhrad a shodného prohlášení účastníků soud zjistil, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které došlo k poskytnutí částky 27 500 Kč žalovanému a částky ve výši 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru. Úroková sazba sice podle smlouvy činila jen 28,17 % ročně, ve skutečnosti ale odpovídala výši 44,5 % ročně, neboť je třeba vycházet z veškerých nákladů úvěru včetně sjednané provize. Otázkou nepřiměřeného úroku u spotřebitelských úvěrů se Nejvyšší soud ČR opakovaně zabýval a dovodil, že za nepřiměřený se považuje úrok přesahující trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. V situaci, kdy v době uzavření smlouvy činila průměrná úroková sazba podle databáze ARAD u spotřebitelských úvěrů domácností 9,59 % ročně, sjednaný skutečný úrok ji převyšuje více než čtyřnásobně. Třebaže nepřiměřeně výše úroku sama o sobě nemusí být důvodem k posouzení smlouvy jako rozporné s dobrými mravy, je třeba v tomto případě přihlédnout i k dalším ujednáním smlouvy. Jedná se zejména čl. IV bod 2 upravující smluvní pokuty za totožné porušení povinností žalovaného. Podle jeho písm. a) a b) tak byl žalovaný povinen za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením splátky úvěru či její části, zaplatit z ní smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a zároveň v případě zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Kromě toho byl podle písm. c) povinen zaplatit za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením měsíční splátky, smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Splatnost smluvních pokut přitom byla dohodnuta bez výzvy. Smlouva postrádá zákonné omezení souhrnu smluvních pokut stanovené § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. V čl. IV bod 4 písm. a), b) a d) pak byla ještě uvedena další povinnost žalovaného pro případ prodlení uhradit za každou upomínku částku 100 Kč jako náhradu nákladů. Počet upomínek přitom nebyl omezen a mohl se v budoucnu měnit. Podle čl. IV bodu 5 měly být platby započteny na pohledávku poskytovatele, bez ohledu na to, na jaké závazky byla platba poukázána, a to v pořadí nejprve na upomínací náklady, následně na úhradu smluvní pokuty, dále na nejstarší neuhrazenou splátku, poté na úroky, dále na úroky z prodlení a teprve poté na jistinu.7. Takový nevyvážený