9 C 81/2025-98 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se domáhal zaplacení 172 352,86 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalobce uzavřel smlouvu o úvěru a se žalovaným na částku 300 000 Kč. Žalovaná částka se sestává z jistiny 171 052,86 Kč a poplatků 1 300 Kč, a to 2x500 Kč za výzvu v 5/2024 a 300 Kč. Dále úrok 5 783,71 Kč za 19.4.2024-28.1.2025 a úrok z prodlení 4 011,49 Kč za 20.4.2024-28.1.2025 a úrok a úrok z prodlení v procentní výši.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval dle § 115 a o.s.ř., neboť strany s tím souhlasily, k částečnému zamítnutí došlo výhradně pro právní posouzení.3. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru je prokázáno, že žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dne 29.5.2018 uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 300 000 Kč s úrokem 4,9% ročně. (RPSN 5,1%) Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta za upomínku 300 Kč a za výzvu 500 Kč. Splatnost byla sjednána 144 měsíců (12 let). Žalovaný úvěr čerpal, což je prokázáno z výpisu z účtu č.l. 23.4. Z oznámení o zesplatnění úvěru č.l. 71 je prokázáno, že úvěr byl zesplatněn, zesplatnění bylo odesláno dne 22.10.2024, což je prokázáno z obálky č.l. 71 a násl.5. Z poslední výzvy k zaplacení a obálky k výzvě č.l. 72 a 73 je prokázáno, že žalovaný byl vyzván poslední výzvou v květnu 2024 a bylo mu doručeno. Z první výzvy a upomínky č.l. 74 je prokázáno, že žalobce tyto vyhotovil v květnu 2024 a na konci dubna 2024, žalobce tvrdil, že byly doručeny obyčejnou poštou (pozn. soudu nelze prokázat)6. Úvěruschopnost žalovaného soud neposuzoval, neboť v době uzavření smlouvy bylo takové neposouzení spojeno pouze s relativní neplatností, judikát Soudního dvora EU C-679/2018 byl vydán až v březnu 2020.7. Závěr o skutkovém stavu je tento: Žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dne 29.5.2018 uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 300 000 Kč s úrokem 4,9% ročně. (RPSN 5,1%) Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta za upomínku 300 Kč a za výzvu 500 Kč. Splatnost byla sjednána 144 měsíců (12 let). Žalovaný úvěr čerpal.8. Úvěr byl zesplatněn, zesplatnění bylo odesláno dne 22.10.2024. Žalobce byl vyzván poslední výzvou v květnu 2024 a výzva mu byla doručena. Doručení první výzvy a upomínky nejde prokázat, neboť byly zaslány obyčejnou poštou, vyhotoveny byly na konci dubna a v květnu 2024.9. Úvěruschopnost žalovaného soud neposuzoval, neboť v době uzavření smlouvy bylo takové neposouzení spojeno pouze s relativní neplatností, judikát Soudního dvora EU C-679/2018 byl vydán až v březnu 2020.10. Smlouvu mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Z této smlouvy se úvěrovaný, tedy žalovaná zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Žalovaný z poskytnutého úvěru dlužil na jistině 171 052,86 Kč, proto soud tuto částku přiznal. Dle stejného ustanovení přiznal soud i úrok v kapitalizované i procentní výši.11. Soud dále přiznal úrok z prodlení dle § 1970 nového občanského zákoníku, č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v procentní výši i v kapitalizované výši.12. Soud přiznal smluvní pokutu za poslední výzvu 500 Kč dle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku.13. Soud sjednání smluvní pokuty 500 Kč za výzvu a 300 Kč za upomínku zamítl a posoudil jako právní jednání, ke kterému se nepřihlíží, a to dle § 1813 občanského zákoníku a § 1815 občanského zákoníků, neboť jde o zneužívající ujednání.14. Podle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1813 odst. 2 občanského zákoníku zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.15. Podle § 1814 odst. 1 písm. l ) zneužívající jsou vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. Podle § 1815 občanského zákoníku ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.16. Žalobce v tomto případě zaslal upomínku koncem dubna a obě výzvy v květnu 2025. Podmínku informovat žalovaného by splnila výzva jediná, opakování upomínek a výzev je zbytečné, soud to posoudil jako další generování poplatků za upomínky a výzvy, a proto co do částky 800 Kč žalobu zamítl, jako zneužívající dle § 1813 odst. 1 a 1814 odst. 1 občanského zákoníku a nepřihlédl k nim.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. , když neúspěšný byl žalobce pouze v nepatrné části, proto obdrží celé náklady řízení.18. O nákladech řízení rozhodl soud dále dle § 7 bod 5, vyhlášky 177/1996 Sb., kdy odměna za jeden úkon je 8 020 Kč, za dva a půl úkonu právní služby (převzetí, žaloba, 1/2 předžalobní výzva), tedy soud přiznal 20 050 Kč. S ohledem na výše uvedené soud přiznal odměnu advokáta ve výši 20 050 Kč, dále SOP 6 895 Kč, tři režijní paušály po 450,- Kč, plus příslušnou DPH 4 494 Kč, celkem tedy 32 789 Kč. A tuto částku soud přiznal.