9 C 236/2021-26 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 4 137,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 7. 2019 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], zapsaného v OR vedeném [název soudu], [anonymizováno] B, vložka [číslo], sídlem [adresa] (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2019 [číslo] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 100 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2019 [číslo]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 100 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 037.84 Kč, který byl splatný dne 2019 [číslo]. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včet ě svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 2100 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 2019 [číslo]. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 2019 [číslo] na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Prostředky pro potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] [číslo]. K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. V článku II.5. zmíněné smlouvy se dále uvádí:„ Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů: jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“ Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Toto je blíže upraveno v článku III.2.:„ …podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód wa8s), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr, když takovéto jednání má platnost písemného právního jednání, neboť tato forma podpisu této smlouvy a souvisejících dokumentů je dostatečně určitá a srozumitelná a tudíž tato forma je shodně považována za písemnou formu uzavření smlouvy a souvisejících dokumentů. Tato smlouva a související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové webové stránce úvěrujícího.“ Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2019 [číslo]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze závěr o skutkovém stavu a právní hodnocení. 3. Skutkovým závěrem soudu je, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2019 [číslo] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 100 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2019 [číslo]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. 4. Žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce byl povinen před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle § 86 – § 89 zákona č. 254/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB jsou z pohledu povinnosti shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečné. Na žalovaném právní předchůdce nepožadoval žádné doklady o svých příjmech a výdajích, které by jeho příjmy a výdaje prokazovaly tak, aby mohl právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně posoudit. Soud proto shledal smlouvu o úvěru neplatnou. Žalobci tak náleží pouze nárok postoupený v souladu s § 1879 a následujícími zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku na bezdůvodné obohacení ve výši 2 100 Kč, tj. na vrácení částky poskytnuté žalovanému, která jím nebyla vrácena. Protože je žalovaný v prodlení s peněžitým plněním, je povinen zaplatit žalobci také zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 5. Protože byla žaloba částečně zamítnuta, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle zásady poměru úspěchu a neúspěchu stanovenou § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.