5 C 327/2022-7 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce podal u Okresního soudu v Českém Krumlově dne [datum] žalobu o zrušení výživného vůči žalované, a to z důvodu jejího ukončení studia ke dni [datum]. 2. Žalovaná byla vyzvána, aby soudu sdělila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a aby se ve věci vyjádřila. Usnesení bylo žalované doručeno [datum], tato se ve věci nevyjádřila, soud proto rozhodoval ve věci podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když souhlas žalované ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., předpokládal. 3. Ze spisu [spisová značka] bylo zjištěno, že rozsudek na čl. 16, byl vydán [datum], soud snížil vyživovací povinnost [celé jméno žalobce] vůči [celé jméno žalované] na částku 2 800 Kč měsíčně. 4. Žalobce uvedl, že žalovaná ukončila studium, žádá tedy zrušit výživné k [datum], když uvedl, že nastoupila do zaměstnání a po dohodě s dcerou, která mu toto oznámila, a souhlasí se zrušením výživného, podal tento návrh. Žalovaná se k tomu nevyjádřila, ačkoliv jí žaloba a výzva k vyjádření byla doručena. Soud tedy předpokládá, že i ona souhlasí se zrušením výživného. 5. Skutkovým závěrem soudu je, že vyživovací povinnost žalobce, [celé jméno žalobce], vůči žalované [celé jméno žalované], zanikla ukončením studia a nástupem žalované do zaměstnání ke dni [datum]. Z toho důvodu soud vyživovací povinnost žalobce [celé jméno žalobce] vůči žalované [celé jméno žalované] k tomuto dni zrušil a žalobě tak v plném rozsahu vyhověl. 6. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku, podle jehož odst. 1, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaná již ukončila studium a samostatně se živí, soud vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zrušil. 7. Výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, odpovídá té skutečnosti, že žádný z účastníků náklady řízení neúčtoval. Žalobce by ve smyslu § 142 odst. o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení měl, ovšem žádné neuplatňoval, soudní poplatek hrazen nebyl. Tomu odpovídá i výrok II. tohoto rozsudku.