10 C 170/2023-42 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částek uvedených v I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným uzavřela smlouvu o vedení běžného účtu pro účet číslo [bankovní účet] Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dále žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve formě možnosti přečerpání prostředků na daném účtu do výše limitu. Při překročení limitu je však celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet. Následně žalobkyně žalovaného informovala, že má na účtu nepovolený debet, který je povinen uhradit. Žalovaný nepovolený debet neuhradil, proto žalobkyně odstoupila od smlouvy. Dopisem ze dne 19. 8. 2022 jej informovala, že jeho účet byl ke dni 19. 8. 2022 zrušen. Vyzvala jej současně k úhradě debetního zůstatku ve výši 43 655,44 Kč. Ke dni 2. 2. 2023 činila pohledávka žalobkyně částku 49 621,72 Kč, která se skládala z 43 655,44 Kč na dlužné jistině, z 3 001,31 Kč z titulu kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru a z 2 694,97 Kč z titulu kapitalizovaného úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení souhlasí. <b>I. Skutková zjištění</b> 3. Dne 13. 12. 2016 žalobkyně s žalovaným podepsali smlouvu o povoleném debetu [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání jeho účtu, a to až do výše 10 000 Kč. Úroková míra byla sjednána na 19,99 % ročně. Sjednáno bylo, že při překročení celkové výše úvěru je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet, a to po dobu od tohoto překročení. Výše úroku pro nepovolený debet byla sjednána na 25 % ročně (smlouva o povoleném debetu ze dne 13. 12. 2016). Před uzavřením této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému informace o spotřebitelském úvěru (standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2016). 4. Dne 20. 9. 2019 žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě žalobkyně vydala žalovanému debetní kartu k jeho účtu [bankovní účet], který mu vedla (smlouva o bankovních službách ze dne 20. 9. 2019). Téhož dne (tj. 20. 9. 2019) podepsali dodatek ke smlouvě o povoleném debetu, na jejímž základě došlo ke změně typu účtu z„ [anonymizováno]“ na„ [anonymizováno] Plus“ s tím, že úroková míra je 19,99 % ročně pro povolený nezajištěný debet a 25 % ročně pro nepovolený debet (dodatek ze dne 20. 9. 2019 ke smlouvě o povoleném debetu). 5. Dne [datum] žalobkyně a žalovaný podepsali dodatek ke smlouvě o povoleném debetu, podle něhož celková výše úvěru činila 40 000 Kč (dodatek ze dne [datum] ke smlouvě o povoleném debetu). 6. Před uzavřením smlouvy ze dne 13. 12. 2016 o povoleném debetu, jakož i dodatků ze dne 20. 9. 2019 a dne 16. 1 2020 k této smlouvě žalobkyně žalovaného lustrovala v evidenci BRKI (Bankovní registr klientských informací), evidenci NRKI (Nebankovní registr klientských informací), registru SOLUS (odpověď z registrů, č. l. 35 a 36) a insolvenčním rejstříku (výpis z insolvenčního rejstříku, č. l. 37). Žalovaný rovněž pro účely posouzení své úvěruschopnosti sdělil žalobkyni údaje o svých příjmech a výdajích. Podle daného sdělení činily jeho příjmy ke dni 13. 12. 2016 částku 14 500 Kč, jeho výdaje na bydlení činily 700 Kč a nevyživoval tehdy žádné děti (žádost o zvýšení povoleného nezajištěného debetu, č. l. 30). Podle dalšího sdělení činily jeho příjmy ke dni 20. 9. 2019 částku 38 000 Kč měsíčně ze závislé činnosti, jeho výdaje na bydlení činily 1 500 Kč a nevyživoval žádné děti (žádost o zvýšení povoleného nezajištěného debetu, č. l. 32). Podle posledního sdělení žalovaného činily jeho příjmy ke dni 16. 1. 2020 částku 48 000 Kč měsíčně z podnikání, jeho výdaje na bydlení činily 1 500 Kč a vyživoval 3 nezletilé děti (žádost o zvýšení povoleného nezajištěného debetu, č. l. 28). 7. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného číslo [bankovní účet], který mu vedla, pro období od 12. 12. 2011 do 18. 8. 2022 (výpis z účtů), z nichž jsou patrné pohyby na tomto účtu představované příjmy i výdaji žalovaného. 8. Historický výpis úvěru, jakož i výpisy z účtu dokládají čerpání úvěru žalovaným. Dále z historického výpisu vyplývá, že ke dni 2. 2. 2023 byl nesplacený zůstatek úvěru 43 655,44 Kč, splatné úroky z úvěru činily 3 001,31 Kč a úroky z prodlení činily 2 964,97 Kč (historický výpis úvěru). 9. Žalobkyně adresovala žalovanému dopis ze dne 19. 8. 2022, v němž mu oznámila zrušení jeho účtu [bankovní účet] ke dne 19. 8. 2023. Informovala jej současně o výši (záporného) konečného zůstatku na účtu ve výši - 43 655,44 Kč. 10. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne 14. 2. 2023 podanou k poštovní přepravě dne 16. 2. 2023, jak dokládá text této výzvy a podací lístek. <b>II. Hodnocení soudu</b> 11. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí: <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 13. Žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. III. ÚS 4129/18 ([spisová značka] SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] CA [anonymizováno] Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). 14. Soud vyhodnotil, že žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Od žalovaného si vyžádala informace o jeho příjmech a pravidelných výdajích. Navíc, jelikož žalovanému vedla účet č. [bankovní účet] v období nejméně od roku 2011 do roku 2022, měla prostřednictvím údajů z tohoto účtu přehled o jeho příjmech a výdajích. Dále pak žalovaného lustrovala v registrech BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku. Na základě těchto zjištění soud vyhodnotil, že žalobkyně dostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jí zjištěné údaje nezavdávaly pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. 15. V souladu se smluvními ujednáními žalobkyně umožnila žalovanému u ní čerpat úvěr prostřednictvím povoleného debetu na účtu. Od roku 2021 žalovaný často přesáhl povolený debet 40 000 Kč a žalobkyně odstoupila od smlouvy s ním, v důsledku čehož mu zrušila vedený účet. Žalovaný však pak nedostál své povinnosti jistinu vrátit a uhradit smluvené úroky, jakož i úroky z prodlení. 16. Na jistině žalovaný dluží částku 43 655,44 Kč a na smluvních úrocích přirostlých k jistině do 2. 2. 2023 částku 3 001,31 Kč Tyto částky je tedy žalobkyni povinen zaplatit (I. výrok písm. a) a b) tohoto rozsudku). Dále je žalovaný povinen hradit smluvní úroky z dlužné jistiny 43 655,44 Kč od 3. 2. 2023. Žalobkyně tyto úroky požaduje ve výši 15 % a na úroky v této výši má nárok (I. výrok písm. d) tohoto rozsudku) 17. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, je podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb