10 C 270/2023-15 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 019 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalovaný dne 20. 5. 2022 cestoval vlakem [právnická osoba] (dále jen„ dopravce“), bez platného jízdního dokladu. Žalovaná částka se skládá z jízdného ve výši 19 Kč a z přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč za jízdu bez jízdního dokladu. Dopravce smlouvou postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní (zejména zápisu o provedené přepravní kontrole) učinil skutkový závěr, že žalovaný cestoval vlakem bez platného jízdního dokladu. Dopravce pohledávku za žalovaným skládající se z jízdného a přirážky postoupil žalobkyni, což žalovanému oznámil. 4. Po právní stránce soud posoudil věc jako porušení smluvních přepravních podmínek dopravce. Soud dále vycházel ze zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen„ zákon o drahách“), a z § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), dle něhož se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Protože žalovaný při přepravní kontrole nepředložil platný jízdní doklad, je podle § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona o drahách zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Jízdné činilo 19 Kč a přirážku k jízdnému dopravce stanovil na 1 000 Kč, jak mu umožňuje § 37 odst. 6 zákona o drahách. Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit částku 1 019 Kč a je dále povinen zaplatit úrok z prodlení podle 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Dopravce svou pohledávku za žalovaným z titulu jízdy bez platného jízdního dokladu postoupil na žalobkyni podle § 1879 a násl. občanského zákoníku, což bylo žalovanému oznámeno. Svůj dluh z titulu jízdy bez platného jízdního dokladu je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni. 6. Soud poznamenává, že bez platného jízdního dokladu žalovaný cestoval dne 20. 5. 2022, tj. ještě v době své nezletilosti. Tehdy mu však bylo přes 17 let. Nicméně v tomto věku byl již plně schopen porozumět přepravní smlouvě a podmínkám přepravy. Byl tedy dostatečně rozumově a volně vyspělý tak, aby mohl uzavřít smlouvu o přepravě a nést následky jejího porušení (srov. § 31 in fine občanského zákoníku). 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle nichž má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práva. Přiznaná částka 1 489 Kč se skládá z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění) po 100 Kč (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ advokátní tarif“), z odměny za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. Žalobkyně uplatňuje žaloby na zaplacení jízdného a přirážky v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného a datum jízdy bez platného jízdního dokladu.