10 C 307/2023-18 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 21 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 742 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 200 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou jistinu ve výši 15 200 Kč a dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 960 Kč, poplatek za službu„ klidné spaní“ ve výši 330 Kč, poplatek za službu„ presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za službu„ informační SMS servis“ ve výši 87 Kč. Podle tvrzení žalobkyně však nic nezaplatil. Žalovaný si posunul splatnost úvěru o 60 dnů a po odkladu jeho splatnost nastala dne 21. 9. 2022. Žalobkyně současně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 15 200 Kč, a to po dobu 90 dní od 22. 9. 2022 do 21. 12. 2022, na smluvní pokutě tak požaduje částku 1 368 Kč. 2. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Ani žalobkyně se ke shodné výzvě nevyjádřila. Souhlas obou stran s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání se tudíž přepokládá. <b>I. Skutková zjištění</b> 3. Na základě listinných důkazů Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující skutkový závěr. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný dne 23. 6. 2022 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala vyplatit žalovanému částku do výše 15 200 Kč jako spotřebitelský úvěr. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 960 Kč uvedeným ve smlouvě, poplatkem za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, poplatkem za službu„ presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu„ informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně. Strany dohodly jednorázovou splatnost celkové platby, jíž měl žalovaný zaplatit, a to ke dni 23. 7. 2022. Podle čl. I. odst. 2 smlouvy o úvěru jsou součástí smluvních ujednání i všeobecné smluvní podmínky a sazebník poplatků. 5. V sazebníku poplatků se uvádí, že při sjednání poplatku za službu„ klidné spaní“ si může dlužník odložit splatnost půjčky o 2 měsíce. Služba klidné spaní podléhá poplatku ve výši 110 Kč a v případě jejího využití je poplatek 110 Kč účtován za každých 30 dnů odložení splatnosti. Žalovaný využil dané možnosti a splatnost odložil dvakrát o 30 dní, tj. celkem o 60 dní. 6. Ve všeobecných obchodních podmínkách byla stanovena smluvní pokuta 0,1 % denně z celkové dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s úhradou (čl. 6 všeobecných smluvních podmínek). Podle čl. 6 všeobecných smluvních podmínek má žalobkyně právo na náhradu újmy bez ohledu na zaplacení smluvní pokuty, tj. je oprávněna se domáhat vedle smluvní pokuty plné náhrady újmy. 7. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně dne 23. 6. 2022 odeslala částku 15 200 Kč na účet č. [bankovní účet]. Z odpovědi [právnická osoba], na dotaz soudu vyplývá, že uvedený účet [bankovní účet] náleží žalovanému. 8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil údaje, které si pro tento účel žalobkyně o žalovaném opatřila. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala na základě jím poskytnutých údajů o jeho příjmech a výdajích. Údaje o příjmech žalobkyně ověřovala a při ověření z výpisu z účtu zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 21 949 Kč, jak dokládá dokument nazvaný„ identifikované příjmy“. Sám žalovaný uváděl svůj měsíční čistý příjem 30 000 Kč měsíčně. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí na jiné půjčky 2 500 Kč měsíčně, má náklady na bydlení 5 000 Kč a nezbytné výdaje ve výši 3 800 Kč měsíčně. 9. Žalobkyně doložila, že žalovanému dne 20. 5. 2023 odeslala předžalobní výzvu z téhož dne. Ani předžalobní výzva však žalovaného nepřiměla, aby svůj dluh uhradil. <b>II. Hodnocení soudu</b> 10. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. III. ÚS 4129/18 ([spisová značka] SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). 12. Žalobkyně si při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistila výši jejího příjmu (21 949 Kč měsíčně), kterou rovněž ověřila z výpisu z jeho bankovního účtu. Dále pak žalobkyně zohledňovala, že žalovaný splácí na jiné půjčky 2 500 Kč měsíčně, má náklady na bydlení 5 000 Kč a nezbytné výdaje ve výši 3 800 Kč měsíčně. Uvedené výdaje žalovaného tak činily 11 300 Kč měsíčně (2 500 Kč + 5 000 Kč + 3 800 Kč). Na splátku úvěru od žalované tak žalovanému zůstalo 10 649 Kč měsíčně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal za jeden měsíc od přijetí půjčky zaplatit 19 464 Kč. Ve smlouvě však byla sjednána možnost odložit splatnost o 2 měsíce, s čímž byla spojena dodatečná platba 220 Kč na poplatku za službu„ klidné spaní“ a 58 Kč z důvodu delší doby čerpání služby„ informační SMS servis“. Při odložení splatnosti by tak žalovaný zaplatil 19 742 Kč (19 464 Kč + 220 Kč + 58 Kč), které by při odložení splatnosti platil za 3 měsíce od přijetí půjčky. V možnostech žalovaného, jak byly zjištěny při posuzování úvěruschopnosti, tak bylo ušetřit 10 649 Kč měsíčně. Byl by proto po 3 měsících schopen zaplatit 19 742 Kč, odložil-li by splatnost, jak mu smlouva umožňovala. Za této situace soud vyhodnotil, že žalovaná posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. 13. Žalovaný skutečně vyučil smlouvou dané možnosti odložit splatnost o 60 dní. V takovém případě byl povinen zaplatit celkem 19 742 Kč (15 200 Kč na jistině, 3 960 Kč na poplatku za sjednání úvěru, 330 Kč (3 × 110 Kč) na poplatku za klidné spaní, 165 Kč na poplatku za službu„ presto“ a 87 Kč (3 × 29 Kč) na poplatku za službu„ informační SMS servis“). Žalovaný však nezaplatil nic, dluží tudíž žalobkyni na jistině a uvedených poplatcích částku 19 742 Kč. 14. Současně je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu, která byla ve smlouvě sjednána pro případ prodlení žalovaného s placením. Smluvní pokuta byla ujednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částka. Žalobkyně smluvní pokutu požaduje ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 15 200 Kč za období 90 dnů od 22. 9. 2022 do 21. 12. 2022, na což má nárok. Smluvní pokuta za dané období dosáhla výše 1 368 Kč (15 200 Kč × 0,001 × 90, kde 15 200 Kč je výše dlužné jistiny, 0,001 představuje 0,1 % denně a 90 je počet dní). Strany (v čl. 6 všeobecných smluvních podmínek) sjednaly, že smluvní pokuta se hradí vedle náhrady újmy vzniklé z porušení povinnosti, k níž se váže smluvní pokuta. Souběh takové smluvní pokuty s úroky z prodlení je možný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 4. 3. 2002 sp. zn. [spisová značka]; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz). 15. Na dlužné jistině poplatcích a požadované smluvní pokutě je dohromady žalovaný povinen zaplatit 21 110 Kč (19 742 Kč + 1 368 Kč). 16. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžního závazku, je dále podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 742 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení. <b>III. Náklady řízení</b> 17. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Přiznaná částka náhrady nákladů ve výši 2 297 Kč se skládá z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 845 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzvy k plnění) po 100 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 a § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ advokátní tarif“), z odměny za právní zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát z odměny a z náhrady hotových výdajů povinen odvést, ve výši 252 Kč. Na věd dopadá § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně uplatňuje podobné žaloby opakovaně v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného, výše dluhu a doba prodlení.