10 C 46/2023-17 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 44 623,24 Kč (tvořené dlužnou jistinou 43 325,12 Kč a poplatků ve výši 1 298,12 Kč) s kapitalizovaným úrokem ve výši 873,82 Kč za období od 26. 10. 2021 do 14. 2. 2022, smluvním úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 43 325,12 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 325,12 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně tvrdí, že [právnická osoba] (dále jen„ Raiffeisenbank“) postoupila svou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], a.s. která tuto pohledávku znovu postoupila, tentokrát na žalobkyni. Pohledávka vznikla z titulu smlouvy ze dne [datum] o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek Raiffeisenbank poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 44 000 Kč. Před poskytnutím úvěru Raiffeisenbank zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vyčerpaná výše úvěru byla úročena sazbou 22,56 % ročně. Dle obchodních podmínek byla Raiffeisenbank oprávněna učinit ihned splatnou celou svou pohledávku za žalovaným v případě porušení smlouvy žalovaným, což také pro jeho porušení učinila v dopise ze dne 25. 10. 2021. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 44 623,24 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný nedostál svému závazku z uvedené smlouvy. 3. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. <b>I. Skutková zjištění</b> 4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující skutkový závěr. Důkazní prostředky, na jejichž základě byla učiněna jednotlivá skutková zjištění, jsou uvedeny v závorce za každým z jednotlivých zjištění. 5. Raiffeisenbank uzavřela s žalovaným dne 25. 5. 2016 smlouvu o vydání kreditní karty, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 44 000 Kč s úrokovou sazbou 22,56 %. Součástí smluvních ujednání strany učinily rovněž ceník, obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a všeobecné obchodní podmínky Raiffeisenbank (smlouva o vydání úvěrové karty ze dne 25. 5. 2016, ceník). Podle čl. XVI.1 a XVI.2 obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet je Raiffeisenbank oprávněna prohlásit veškeré své pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné v případě, že žalovaný poruší smlouvu. Jako porušení smlouvy je demonstrativně zmíněno i prodlení s úhradou jakéhokoli dluhu vůči Raiffeisenbank (obchodní podmínky pro vydávání a používání karet). Žalovaný začal v roce 2016 čerpat úvěr prostřednictvím vydané kreditní karty, v průběhu času však překročil sjednaný úvěrový limit (souhrnný výpis z účtu kreditní karty) a Raiffeisenbank dopisem ze dne 27. 10. 2021 prohlásila všechno jeho závazky za okamžitě splatné. Výše žalobcova dluhu tehdy činila 47 497,06 Kč (dopis ze dne 25. 10. 2021, souhrnný výpis z účtu kreditní karty) a sestávala z jistiny ve výši 43 325,12 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 873,82 Kč a naúčtovaných poplatků ve výši 1 298,12 Kč (souhrnný výpis z účtu kreditní karty). 6. Dne 27. 6. 2022 žalovaný zaplatil částku 2 000 Kč, o níž byl snížen jeho dluh na kapitalizovaných úrocích, který tak klesl z 2 873,82 Kč na 873,82 Kč. 7. Úvěruschopnost žalovaného [příjmení] zkoumala mimo jeho lustrací ve vnitřní evidenci, v externích úvěrových registrech (BRKI, NRKI a [příjmení]), na základě údajů o jeho příjmech a výdajích i lustrací v insolvenčním rejstříku (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Údaje o příjmech a výdajích měla doloženy na základě výpisu z účtu žalovaného, který pokrývá období od 10. 7. 2013 a zachycuje příjmy a výdaje žalovaného (mimořádný výpis z účtu [číslo]). Tento účet Raiffeisenbank vedla žalovanému na základě smlouvy ze dne 10. 7. 2013 o poskytování bankovních a dalších služeb (smlouva ze dne 10. 7. 2013 o poskytování bankovních a dalších služeb). 8. Svou pohledávku za žalovaným [příjmení] postoupila na [právnická osoba], a. s. (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. a 29. 8. 2018; smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] mezi Raiffeisenbank a I- [právnická osoba]), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 3. 2022 (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2022, přehled podacích čísel ze dne 20. 3. 2022 dokládající odeslání oznámení o postoupení pohledávky). Postoupenou pohledávku I- [právnická osoba], dále postoupil na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] mezi žalobkyní a I- [právnická osoba], a její příloha), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 5. 2022 (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 9. 5. 2022; seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky). 9. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 10. 5. 2022 (předžalobní výzva; seznam odeslaných předžalobních výzev). <b>II. Hodnocení soudu</b> 10. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Raiffeisenbank jako právních předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). 12. Raiffeisenbank při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistila výši jejího příjmů, kterou společně s jeho výdaji ověřila nahlédnutím do jeho bankovního účtu. Žalovaného dále lustrovala ve vnitřní evidenci, v externích úvěrových registrech (BRKI, NRKI a SOLUS) a insolvenčním rejstříku. Následně pak provedla vyhodnocení úvěruschopnosti. Na základě právě popsaných zjištění soud vyhodnotil, že Raiffeisenbank dostála své povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Nespokojila se totiž jen s informacemi od žalovaného, nýbrž tyto informace rovněž ověřila na základě předložených dokladů a následně vyhodnotila z hlediska úvěruschopnosti žalovaného. 13. Žalovaný nedostál svému závazku uhradit žalobkyni částku 44 624,24 Kč tvořenou dlužnou jistinou 43 325,12 Kč a poplatků ve výši 1 298,12 Kč Žalovaný je tudíž povinen žalobkyni zmíněnou částku 44 624,24 Kč uhradit. Dále žalovaného tíží povinnost žalobkyni zaplatit částku 873,82 Kč na kapitalizovaných smluvních úrocích za období od 26. 10. 2021 do 14. 2. 2022. Rovněž je žalovaný povinen zaplatit smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z částky 43 325,12 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžního závazku, je podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 325,12 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, jak žalobkyně požaduje v žalobě. 14. Lze tedy shrnout, že žaloba je důvodná a bylo jí v plném rozsahu vyhověno. <b>III. Náklady řízení</b> 15. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Přiznaná částka náhrady nákladů ve výši 13 402 Kč se skládá z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 786 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů advokátky za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzvy k plnění) po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ advokátní tarif“), z odměny za právní zastoupení advokátkou za tři úkony právní služby po 2 900 Kč (§ 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokátka z odměny a z náhrady hotových výdajů povinna odvést, ve výši 2 016 Kč. Náhrada nákladů řízení se platí žalobkyni k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)