10 C 59/2022-79 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 33 095 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ [jméno]“), se žalovaným uzavřela dne 21. 11. 2013 smlouvu o revolvingovém úvěru a užívání karty [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 30 000 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, proto [jméno] využila svého smluvně dohodnutého práva a smluvní závazek ukončila dne 31. 10. 2020. Žalovaného současně vyzvala k úhradě dlužné částky, která tehdy činila 35 982,65 Kč. Výše úrokové míry je podle úrokového lístku 22,99 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 s účinností ke dni 22. 11. 2021 Moneta postoupila žalobkyni svou pohledávku za žalovaným. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 9. 12. 2021. Ke dni 22. 11. 2021 činila výše pohledávky 38 575,72 Kč a skládala se z jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatků ve výši 3 095 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 2 887,65 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 593,07 Kč Tyto částky žalobkyně po žalovaném požaduje a vedle toho se domáhá rovněž úroků z úvěru ve výši 22,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč za období od 1. 11. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení za období od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky 33 095 Kč sestávající z dlužné jistiny 30 000 Kč a poplatků ve výši 3 095 Kč. 2. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. <b>I. Skutková zjištění soudu</b> 3. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující skutkový závěr. Jednotlivé důkazní prostředky, na jejichž základě soud učinil skutková zjištění, jsou uvedena v závorce za každým z dílčích zjištění. 4. Žalovaný s [jméno] uzavřel dne 21. 11. 2013 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty [číslo] na jejímž základě se [jméno] zavázala poskytnout finanční prostředky žalovanému. Čerpání úvěru bylo sjednáno prostřednictvím kreditní karty. Součástí smluvních ujednání strany učinily i dispozice obsahující bližší podrobnosti, produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky (smlouva ze dne 21. 11. 2013 o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty [číslo]). Strany sjednaly úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a roční úrokovou míru 22,99 % (dispozice ke smlouvě [číslo] o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty). Podle všeobecných obchodních podmínek (bod 44c písm. f) ve spojení s bodem 44d písm. b) všeobecných obchodních podmínek) je [jméno] oprávněna prohlásit svým rozhodnutím úvěr za ihned splatný v případě porušení povinností žalovaného, mezi něž patří i prodlení s platbou jakéhokoli závazku (všeobecné obchodní podmínky). 5. Úvěr žalovaný začal čerpat 9. 12. 2013 a v průběhu času čerpal další částky úvěru, které rovněž průběžně splácel až do roku 2020. Ke dni 15. 9. 2017, ke dni 14. 2. 2019 a ke dni 24. 2. 2020 byla výše jeho splátek taková, že vůči němu [jméno] neměla pohledávku. V mezidobí měl vůči [jméno] dluh, který měl i po 24. 2. 2020 v důsledku mimo jiné dalšího čerpání úvěru (platební historie, č. l. 27 až 35). Po 24. 2. 2020 žalovaný dále čerpal úvěr tak, že poskytnuté prostředky o 30 000 Kč převýšily splátky jistiny úvěru. (platební historie, č. l. 27 až 35; výpisy z účtů). [jméno] od 11. 6. 2020 naúčtovala žalovanému 3 poplatky po 600 Kč za zaslání 3 upomínek, 5 poplatků po 30 Kč za zaslání výpisů z účtu poštou, 5 poplatků po 49 Kč za vedení kreditní karty a 3 poplatky po 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce. Celkem tedy na zmíněných poplatcích 3 095 Kč (platební historie, č. l. 27 až 35; výpisy z účtů). 6. Pro prodlení s úhradami úvěru, které nastalo ve druhé polovině roku 2020, [jméno] žalovaného informovala, že zesplatňuje svou pohledávku za ním a vyzvala jej k úhradě do 16. 11. 2020 (upomínka ze dne 1. 11. 2020). 7. Úvěruschopnost žalovaného [jméno] zkoumala na základě údajů poskytnutých při uzavření smlouvy žalovaným ohledně jeho zaměstnání (pracovník Památkového ústavu), výši čistého měsíčního příjmu (16 235 Kč), čistého příjmu domácnosti za měsíc (40 000 Kč) a dalších zde uvedených informací (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru, č. l. 24). Dále jej lustrovala v interních a externích databázích a insolvenčním rejstříku, přičemž zjistila, že výše jeho jiných splátek je 5 553,67 Kč (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti s přílohami, č. l. 25 až 26). Dále měla [jméno] informace o průběhu splácení a platební morálce žalovaného na základě platební historie jeho úvěru (platební historie). 8. Žalobkyně uzavřela s [jméno] smlouvu o postoupení pohledávek, která zahrnuje i pohledávku [jméno] za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek podepsaná ve dnech 15. a 16. 11. 2021). Postoupení pohledávky [jméno] žalovanému oznámila dopisem ze dne 30. 11. 2021, který byl odeslán dne 9. 12. 2021 (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2021 a podací lístek). Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne 14. 4. 2022 (výzva k plnění ze dne 14. 4. 2022 a podací lístek). <b>II. Hodnocení soudu</b> 9. Protože byla smlouva o revolvingovém úvěru uzavřena dne 21. 11. 2013, tj. před nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník z roku 2012“), dopadají na věc podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku z roku 2012 dosavadní právní předpisy. Na věc tak dopadá především úprava v § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), a v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník z roku 1964“), srov. § 261 odst. 2 obchodního zákoníku. Na věc rovněž dopadá úprava v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), k tomu srov. přechodné ustanovení v § 164 aktuálně účinného zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 10. [jméno] jako právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). 11. Při hodnocení, zda [jméno] jako právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, soud zohlednil skutečnost, že [jméno] znala platební morálku žalovaného ke dni uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, neboť byla věřitelkou u jeho předchozích finanční závazků a měla tak přehled o jeho finanční situaci a platební morálce. Dále si od něj vyžádala informace o jeho příjmech. Za podstatné pak soud považuje, že na základě posuzované smlouvy o revolvingovém úvěru vznikl dlouhodobý právní vztah mezi [jméno] a žalovaným. [jméno] na základě výše čerpání z uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru a též splátkách žalovaného u tohoto úvěru měla přehled o jeho finanční situaci a schopnosti splácet. V daném ohledu lze poznamenat, že ke dni 15. 9. 2017, ke dni 14. 2. 2019 a ke dni 24. 2. 2020 žalovaný s ohledem na průběh svých splátek neměl vůči [jméno] dluh. Jeho další závazky vznikly na základě skutečností, které se odehrály po 24. 2. 2020, zejména pak čerpání úvěru. V době, kdy žalovaný čerpal od [jméno] po 24. 2. 2020 finanční prostředky, jejichž vrácení se týká tato žaloba, měla [jméno] informace o tom, jak za posledních více než 6 let žalovaný své závazky z dané smlouvy plnil, přičemž průběžně čerpaný úvěr byl schopen splácet tak, že k uvedeným dnům 15. 9. 2017, 14. 2. 2019 a 24. 2. 2020 za ním [jméno] neevidovala pohledávku. Soud tedy vyhodnotil, že [jméno] jako právní předchůdkyně žalovaného disponovala dostatečnými informacemi pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného a nespoléhala se jen na informace od žalovaného. Před poskytnutím prostředků, jichž se týká tato žaloba, tedy náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Svou pohledávku za žalovanou [jméno] postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 13. Žalovaný nedostál svému smluvně převzatému závazku hradit splátky úvěru řádně a včas. [jméno] v souladu se smluvními ujednáními zesplatnila svou pohledávku za ním v upomínce ze dne 1. 11. 2020 a vyzvala jej k úhradě