2 C 138/2023-62 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení částky ve výši 25 070,27 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 11. 2021. Připomíná, že na podkladě úvěrové smlouvy [číslo] poskytla žalovanému ve dvou tranších finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se uvedenou sumu včetně příslušenství zavázal hradit v měsíčních splátkách po 464 Kč. Žalobkyně svému závazku ze smlouvy dostála, neb část prostředků poskytla žalovanému poukazem na jeho bankovní účet, část prostředků pak byla žalovaným čerpána prostřednictvím kreditní karty. Poněvadž žalovaný neplnil své splátkové povinnosti, odstoupila žalobkyně od smlouvy, v důsledku čehož se úvěr stal splatným. 2. Procesní soud vydal ve věci platební rozkaz ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ten se ovšem nepodařilo doručit žalovanému do vlastních, pročež byl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez omluvy se nedostavil k jednání konanému dne 21. 8. 2023, k němuž byl řádně předvolán. 4. Při jednání provedl soud důkaz listinami založenými ve spisovém materiálu sp. zn. [spisová značka], a to sazebníkem na č. l. 7, smlouvou o úvěru na č. l. 8-12, přehledem financování na č. l. 13-14, přehledem úhrad na č. l. 15, odstoupením od smlouvy a výzvou včetně podacího lístku na č. l. 16-17, odstoupením od smlouvy a výzvou včetně podacího lístku na č. l. 18-19, upomínkou na č. l. 28, upomínkou na č. l. 29, výpočtem příslušenství na č. l. 30, záznamem o účtu na č. l. 31, detailem transakce na č. l. 34-35, finančním přehledem na č. l. 38, potvrzením o účtu na č. l. 39, zprávou o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 40-41, výpisem z účtu na č. l. 42, rámcovou smlouvou na č. l. 43-44, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 46 a všeobecnými pojistnými podmínkami na č. l. 51-52. 5. Ze shora rekapitulovaných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel se žalobkyní jakožto úvěrující smlouvu o úvěru [číslo] na podkladě níž načerpal dne 22. 11. 2021 za účelem financování koupě mobilního telefonu částku ve výši 11 160 Kč, dalších 8 840 Kč mu bylo žalobkyní dne 9. 12. 2021 poukázáno na účet. Tím žalovaný vyčerpal úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, ujednané splátky ovšem řádně nehradil, v kteréžto souvislosti byl žalobkyní bezúspěšně upomínán. Žalobkyně proto v reakci na pasivitu žalovaného odstoupila dne 2. 5. 2022 od smlouvy a v souladu s částí 4 písm. O) smluvních ujednání jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 25 070,27 Kč. Tato výzva ovšem zůstala oslyšena, ač byla zopakována dne 1. 8. 2022. 6. V souvislosti se žádostí o úvěr vyplnil žalovaný formulář, v němž uvedl výši svých měsíčních příjmů a výdajů, rovněž tak označil svého zaměstnavatele. Žalobkyně ověřila jeho totožnost dle občanského průkazu a lustrovala jej v registrech SOLUS a CRIF a v insolvenčním rejstříku, vedle toho si od žalovaného vyžádala výpis z účtu. 7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 11. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. In concreto tedy musí v míře, kterou na něm lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu spravedlivě požadovat, prošetřit sociální a majetkové poměry úvěrovaného, a to jednak s využitím dat získaných z dostupných databází a registrů, jednak vycházeje z toho, co spotřebitel uvede v žádosti o konkrétní úvěrový produkt. 12. Pakliže úvěrující podnikatel shora sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž v souladu s recentní judikaturou se jedná o neplatnost absolutní, jakkoliv dikce zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 by mohla naznačovat, že jde o neplatnost„ toliko“ relativní. Jedná se o konstantní judikaturní závěry přijaté na unijní úrovni (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo]) a reflektované právní úpravou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinnou od 29. 5. 2022 (zákon č. 96/2022 Sb.). 13. V předmětné věci žalobkyně prokázala, že úvěruschopnost žalovaného s ohledem na výši uvěrového limitu prověřila dostatečně pregnantně. Od žalovaného získala podstatné informace stran jeho finančních a rodinných poměrů, jeho totožnost ověřila dle občanského průkazu a vyžádala si od něj výpis z bankovního účtu. Svá zjištění pak doplnila o lustrace v databázích SOLUS, CRIF a v insolvenčním rejstříku. 14. Soud dále zaměřil svoji pozornost na opodstatněnost jednotlivých nároků plynoucích z úvěrové smlouvy. Při vědomí skutečnosti, že žalovaný jakožto úvěrovaný doposud ničeho nezaplatil, lze považovat za důvodný nárok na vrácení jistiny ve výši 20 000 Kč, nárok na smluvní úrok v částce 1 719,92 Kč, jak byl sjednán ve smlouvě v části„ první čerpání a splácení úvěru“, nárok na úhradu nákladů spojených s upomínáním ve výši 1 000 Kč (400 Kč za 1. upomínku a 600 Kč za 2. upomínku) dle části D) sazebníku, nárok na úhradu nákladů spojených s ukončením smlouvy ve výši 1 500 Kč dle části D) sazebníku, nárok na úhradu pojistného ve výši 605,35 Kč a konečně nárok na poplatek za vedení karty ve výši 245 Kč (5 měsíců x 49 Kč) dle části F) sazebníku. 15. S ohledem na právě popsané soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni vznikly náklady řízení, které představuje jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 1 254 Kč, jednak náklady právního zastoupení, jež tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění) ve výši 6 420 Kč (3 x 2 140 Kč) určená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 3 režijní paušály ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) dle § 13 odst. 4 zmíněné vyhlášky. Výslednou sumu nákladů právního zastoupení 7 320 Kč nutno navýšit o 21 % sazbu DPH, jejíž je advokát žalobkyně plátcem. Celková částka nákladů řízení přiznaných žalobkyni pak činí 10 111,20 Kč. 17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.