5 C 242/2023-20 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce podal u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 21. 7. 2023 žalobu o zrušení výživného vůči žalovanému, když žalovaný je zletilý, podle jeho názoru schopen se samostatně živit, nemá žádné informace o tom, že by tomu tak nebylo. Žalovaný je v současné době nekontaktní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k výzvě soudu nesdělil žádné skutečnosti rozhodné v této věci a neoznačil důkazy k jejich prokázání. Soud nemá žádné informace o tom, že by studoval, ačkoliv soud žalovaného přípisem vyzval, aby případně doklad o studiu soudu doložil. 3. Žalovaný byl vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a aby se ve věci vyjádřil. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí, ve věci se nevyjádřil. Soud proto rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., když souhlas žalovaného ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích [číslo jednací] bylo zjištěno, že byla schválena dohoda rodičů o tom, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalovaného 2 000 Kč měsíčně. 5. Žalobce uvedl, že žalovaný je v současné době zletilý, podle jeho názoru je schopen se již samostatně živit a nejsou tak splněny zákonné předpoklady pro to, aby žalobce poskytoval žalovanému výživné. Žalovaný je přitom nekontaktní, nepodařilo se ho kontaktovat ani insolvenční správkyni žalobce. 6. Skutkovým závěrem soudu je, že vyživovací povinnost žalobce [celé jméno žalobce] vůči žalovanému [celé jméno žalovaného] zanikla, když žalovaný se stal zletilým ke dni [datum], je nekontaktní, ani soudu se nepodařilo žalovaného kontaktovat, doručeno mu bylo fikcí. S ohledem na věk žalovaného soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla, když nebylo prokázáno, že by žalovaný nebyl schopen se samostatně živit. Soud proto žalobě vyhověl. 7. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku, podle jehož odst. 1, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaná již ukončila studium a samostatně se živí, soud vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zrušil. 8. Výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, odpovídá té skutečnosti, že žádný z účastníků náklady řízení neúčtoval. Žalobce by ve smyslu § 142 odst. o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení měl, ovšem žádné neuplatňoval, soudní poplatek hrazen nebyl. Tomu odpovídá i výrok II. tohoto rozsudku.