6 C 52/2023-21 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se v řízení před soudem proti žalovanému domáhala vydání elektronického platebního rozkazu pro částku shora na tom skutkovém základu, že jde o postoupenou pohledávku, jejímž původním věřitelem byla společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], když jde o nárok z úvěrové smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 15. 4. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zpět jistinu a dále částku 25 776 Kč skládající se z částky úroku, úplaty za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasních poplatek. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v hotovosti ve splátkách ve smlouvě dohodnutých. Podmínky smluvního vztahu však porušil. 2. Pokud byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, byl zrušen poté, co se ho žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalobkyně výslovně s tímto postupem souhlasila a v případě žalovaného byl založen důvod pro tento postup ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Ještě před vyhlášením rozsudku vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně části jistiny, části příslušenství, kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty. 5. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení v této části zastavil. Souhlasu žalovaného k tomuto postupu nebylo třeba, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo ještě před vyhlášením rozsudku, tedy před prvním jednáním ve věci. 6. Soud nejdříve zjišťoval, zda žalobkyně je aktivně, věcně legitimovanou k podání žaloby, neboť jde o postoupenou pohledávku. Žalobkyně tato skutková tvrzení doložila smlouvou o postoupení pohledávky, kterou s původním věřitelem uzavřela 4. 4. 2022. 7. Dále soud přezkoumal listiny předložené žalobkyní na podporu jejích tvrzení, a to smlouvu o úvěru, žádost o úvěr a další listiny s tím související. Listiny prokazují, že původní věřitel poskytl žalovanému 30 000 Kč, když žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně částky 25 776 Kč, představující příslušenství k jistině spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladové vyhodnocení úvěru a v inkasním poplatku. 8. Zůstává nesporným, že po omezení žaloby žalobkyně požadovala pouze zaplacení částky 5 299,99 Kč představují nezaplacenou jistinu, když doložila, že na úvěrovanou částku 30 000 Kč žalovaný uhradil 24 700,01 Kč. 9. Za této situace soud žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že v této části je žaloba oprávněná. Tento případ soud posuzoval podle obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. Jak už je shora řečeno, žalobkyně je aktivně, věcně legitimovanou k podání žaloby. Má nárok na zaplacení této částky. Žalovaný v řízení před soudem netvrdil, ani neprokazoval, že dlužnou částku žalobkyni zaplatil, případně, že není založen právní důvod pro uložení této povinnosti. Nárok žalobkyně odpovídá ustanovení § 2991 obč. zákoníku. Soud totiž pokládá uzavřenou smlouvu o úvěru, ze které žaloba vychází, za absolutně neplatnou v důsledku nepřiměřených smluvních ujednání, neboť žalovanému byl poskytnut úvěr v podstatě s úrokem přesahujícím 80 % ročně. Úvěroval částku 30 000 Kč a měl vrátit 55 776 Kč. Z tohoto pohledu úvěrová smlouva s ohledem na úrok a další náklady související s úvěrem jsou nepřiměřené. 10. Soud v daném případě upozorňuje na ustanovení § 1813 obč. zákoníku. 11. Proto soud žalobě vyhověl pouze do částky představující rozdíl mezi úvěrovanou částkou a částkou ve skutečnosti vrácenou. Soud dále přiznal žalobkyni i žádané příslušenství ve smyslu § 1970 obč. zákoníku jako sankci za to, že nebylo zaplaceno řádně a včas. Výše úroku z prodlení odpovídá prováděcímu předpisu k tomuto ustanovení zákona. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na původní žalovanou částku byla žalobkyně ve sporu úspěšná jen částečně, žalovaný rovněž. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.