9 C 183/2023-23 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 1. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částky uvedené ve výroku I. spolu s tam uvedenými zákonnými úroky z prodlení a vydat potvrzení a písemné doklady tak, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 12.1.2021 jako montážní a servisní technik zabezpečovacích zařízení PZTS, EPS, EZS, CCTV. Pracovní poměr ukončil žalobce okamžitým zrušením pracovního poměru dne 20. 3. 2023 z důvodu, že mu nebyla vyplacena část mzdy za měsíc leden 2023. Žalovaný si okamžité zrušení pracovního poměru zaslané doporučeným dopisem na adresu sídla žalovaného nepřevzal, proto žalobce prostřednictvím právního zástupce zaslal dne 22. 3. 2023 (tedy dne, kdy se mu vrátil žalovanou nevyzvednutý dopis) datovou schránkou. Téhož dne se žalovaný do datové schránky přihlásil. Žalovaný žalobci mzdu a náhradu mzdy za měsíc leden 2023 do dne podání žaloby nevyplatil. V měsíci lednu žalobce odpracoval 4 dny po 8 hodinách, za co mu náleží mzda 3 712 Kč. Zbytek měsíce ledna až do dne skončení pracovního poměru byl žalobce v pracovní neschopnosti. Při stanovení částky 3 712 vycházel žalobce z nároku na mzdu ve výši 116 Kč za hodinu. V této výši pak odpovídá při celkově odpracovaných 32 hodinách částka 3 712 Kč. Žalobci také náleží náhrada mzdy za prvních 14 dní pracovní neschopnosti, což odpovídá částce 5 012 Kč. Při stanovení této částky vycházel žalobce z průměrné hodinové mzdy za 4 čtvrtletí 2022 ve výši 116,07 Kč. Tuto průměrnou mzdu redukoval v souladu se zákonem na 90%, tedy na částku 104,46 Kč a dále na 60%, tedy na částku 62,67 Kč. Částka 62,67 Kč představuje náhradu mzdy, která náleží žalobci za jednu neodpracovanou hodinu z důvodu nemoci, která žalobci náleží po dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Žalobce v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti zmeškal celkem 10 pracovních dnů v délce jedné směny 8 hodin, celkem zmeškal 80 hodin. Za 80 zmeškaných hodin náleží žalobci náhrady mzdy za jednu zmeškanou hodinu v částce 62,67 Kč, celkem za 80 hodin pak 5 012 Kč. Z důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru náleží žalobci v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 zákoníku práce také náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tedy za dobu dvou měsíců. Průměrným výdělkem se rozumí průměrný měsíční výdělek dosahovaný ve 4. čtvrtletí roku 2022. Průměrná hodinová mzda v tomto čtvrtletí je 116,07 Kč a náhrada průměrné mzdy za měsíce duben a květen 2023, když na tyto měsíce při osmihodinové pracovní době připadá celkem 312 pracovních hodin tedy činí 36 214 Kč. Výplatní termín byl pracovní smlouvou určen na 20. den měsíce následujícího po měsíci, kdy vznikl nárok na mzdu. Pokud mzda v tomto termínu nebyla zaplacena, ocitl se žalovaný v prodlení a žalobce má nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Mzda a náhrada mzdy za měsíc leden 2023 tak byla splatná dne 20. 2. 2023. Nárok na náhradu mzdy vzniklý v souvislosti se skončením pracovního poměru je splatný v nejbližším výplatním termínu, to je 20. 4. 2023 s ohledem na to, že pracovní poměr skončil dne 20. 3. 2023. Žalovaná náhradu mzdy žalobci do dne podání žaloby nezaplatil, je proto v prodlení a žalobci vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 21. 4. 2023 k zaplacení shora popsaných částí mzdy a náhrady mzdy v celkové výši 44 938 Kč. Žalovaný přes výzvu ničeho žalobci neuhradil. Z ustanovení § 313 odst. 1 zákoníku práce vyplývá povinnost pro zaměstnavatele vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o zaměstnání (tzv. zápočtový list). Z ustanovení § 142 odst. 5 zákoníku práce plyne, že při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Žalovaný žádnou ze těchto povinností přes písemnou výzvu žalobce nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva prokazuje smlouva ze dne 12. 1. 2021 s tím, že pracovní poměr byl sjednán od dne uzavření pracovní smlouvy. Přílohou smlouvy je mzdový výměr, ve kterém si sjednávají účastníci tarifní mzdu 19 300 Kč za měsíc jako garantovaná část mzdy. Mzdové listy za říjen, listopad a prosinec z roku 2022 prokazují, že žalobci náležela hrubá mzda 19 500 Kč, čistá mzda 16 999 Kč. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem prokazuje, že bylo učiněno dopisem ze dne 17. 3. 2022 prostřednictvím právního zástupce žalobce s tím, že důvodem je prodlení s vyplacením mzdy a náhrady mzdy za měsíce červen, červenec, listopad 2022 a leden 2023. Toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručováno poštou, ale vrátilo se nedoručené, takže žalobce ještě prostřednictvím svého právního zástupce doručil okamžité zrušení pracovního poměru pro stejné důvody dopisem ze dne 22. 3. 2022 a toto doručil datovou schránkou. Žalovaný byl rovněž vyzýván k plnění před podáním žaloby. 4. Skutkovým závěrem soudu je, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 12.1.2021 jako montážní a servisní technik zabezpečovacích zařízení PZTS, EPS, EZS, CCTV. Pracovní poměr ukončil žalobce okamžitým zrušením pracovního poměru dne 20. 3. 2023 z důvodu, že mu nebyla vyplacena část mzdy za měsíc leden 2023. Žalovaný si okamžité zrušení pracovního poměru zaslané doporučeným dopisem na adresu sídla žalovaného nepřevzal, proto žalobce prostřednictvím právního zástupce zaslal dne 22. 3. 2023 (tedy dne, kdy se mu vrátil žalovanou nevyzvednutý dopis) datovou schránkou. Téhož dne se žalovaný do datové schránky přihlásil. Žalovaný žalobci mzdu a náhradu mzdy za měsíc leden 2023 do dne podání žaloby nevyplatil. V měsíci lednu žalobce odpracoval 4 dny po 8 hodinách. Zbytek měsíce ledna až do dne skončení pracovního poměru byl žalobce v pracovní neschopnosti. 5. Žaloba je důvodná. Žalobce zrušil okamžitě pracovní poměr podle § 56 262/2006 zákoníku práce V lednu žalobce odpracoval 4 dny po 8 hodinách, za co mu náleží mzda 3 712 Kč. Zbytek měsíce ledna až do dne skončení pracovního poměru byl žalobce v pracovní neschopnosti. Při stanovení částky 3 712 vycházel žalobce správně z nároku na mzdu ve výši 116 Kč za hodinu. V této výši pak odpovídá při celkově odpracovaných 32 hodinách částka 3 712 Kč. Žalobci také náleží náhrada mzdy za prvních 14 dní pracovní neschopnosti, což odpovídá částce 5 012 Kč. Při stanovení této částky vycházel soud, stejně jako žalobce z průměrné hodinové mzdy za 4 čtvrtletí 2022 ve výši 116,07 Kč. Tuto průměrnou mzdu soud redukoval na 90%, tedy na částku 104,46 Kč a dále na 60%, tedy na částku 62,67 Kč. Částka 62,67 Kč představuje náhradu mzdy, která náleží žalobci za jednu neodpracovanou hodinu z důvodu nemoci, která žalobci náleží po dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Žalobce v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti zmeškal celkem 10 pracovních dnů v délce jedné směny 8 hodin, celkem zmeškal 80 hodin. Za 80 zmeškaných hodin náleží žalobci náhrady mzdy za jednu zmeškanou hodinu v částce 62,67 Kč, celkem za 80 hodin pak 5 012 Kč. Z důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru náleží žalobci v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 zákoníku práce také náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tedy za dobu dvou měsíců. Průměrným výdělkem se rozumí průměrný měsíční výdělek dosahovaný ve 4. čtvrtletí roku 2022. Průměrná hodinová mzda v tomto čtvrtletí je 116,07 Kč a náhrada průměrné mzdy za měsíce duben a květen 2023, když na tyto měsíce při osmihodinové pracovní době připadá celkem 312 pracovních hodin tedy činí 36 214 Kč. Výplatní termín byl pracovní smlouvou určen na 20. den měsíce následujícího po měsíci, kdy vznikl nárok na mzdu. Pokud mzda v tomto termínu nebyla zaplacena, ocitl se žalovaný v prodlení a žalobce má nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Mzda a náhrada mzdy za měsíc leden 2023 tak byla splatná dne 20. 2. 2023. Nárok na náhradu mzdy vzniklý v souvislosti se skončením pracovního poměru je splatný v nejbližším výplatním termínu, to je 20. 4. 2023 s ohledem na to, že pracovní poměr skončil dne 20. 3. 2023. Žalovaný náhradu mzdy žalobci do dne podání žaloby nezaplatil, je proto v prodlení a žalobci vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 21. 4. 2023 k zaplacení shora popsaných částí mzdy a náhrady mzdy v celkové výši 44 938 Kč. 6. Z ustanovení § 313 odst. 1 zákoníku práce vyplývá povinnost pro zaměstnavatele vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o zaměstnání (tzv. zápočtový list). Z ustanovení § 142 odst. 5 zákoníku práce plyne, že při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující ú