2 C 140/2024-33 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 61 749,72 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 6. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaným jakožto úvěrovaným.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 12. 4. 2024, č. j. EPR 89134/2024-12, který ovšem soud usnesením ze dne 10. 6. 2024, č. j. EPR 89134/2024-16, zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalovanému.4. Podáním ze dne 13. 8. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 970,20 Kč a dále co do úroku v sazbě 5,94 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.5. K projednání věci nařídil soud jednání, k němuž se dostavil toliko zástupce žalobkyně.6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Při jednání provedl soud listinné důkazy založené ve spisovém materiálu. Sdělen byl podstatný obsah:- žádosti o úvěr na č. l. 15 spisu,- úvěrové smlouvy na č. l. 16 až 17 spisu,- tabulky umoření na č. l. 18 spisu,- smlouvy o postoupení pohledávek vč. příslušných seznamů, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínky a podacích lístků, jak jsou tyto založeny v elektronickém spise CEPR.13. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu zdejšího soudu sp. zn. 2 C 140/2024 lze uzavřít, že žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, jakožto úvěrující smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž podkladě mu žalobkyně v hotovosti vyplatila částku ve výši 30 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 851 Kč při výši poslední splátky 776 Kč. Celková částka splatná úvěrovaným činila 66 303 Kč a sestávala z jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku ve výši 24 177 Kč, úplaty za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 286 Kč. Současně žalovaný přistoupil k volitelnému doplňkovému pojištění a zavázal se uhradit pojistné za sjednanou dobu pojištění ve výši 2 340 Kč.14. V žádosti o úvěr žalovaný předestřel, že je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 853 Kč při životních nákladech ve výši 3 800 Kč. Žalovaný vedle toho uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a disponuje základním vzděláním. V části „ČISTÝ PŘÍJEM ŽADATEL OVĚŘEN DOKUMENTY“ jsou zaškrtnuty kolonky „Pracovní smlouva“, „2 Výplatní pásky“ a „Jiné“.15. Žalovaný za dobu trvání smlouvy ničeho neuhradil.16. Smlouvou o cesi ze dne 21. 9. 2023 společnost , právnická osoba, postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni, kterážto skutečnost byla žalovanému ze strany postupitele oznámena.17. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. In concreto tedy musí v míře, kterou na něm lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu spravedlivě požadovat, prošetřit sociální a majetkové poměry úvěrovaného, a to jednak s využitím dat získaných z dostupných databází a registrů, jednak vycházeje z toho, co spotřebitel uvede v žádosti o konkrétní úvěrový produkt.18. Pakliže úvěrující podnikatel shora sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž v souladu s recentní judikaturou se jedná o neplatnost absolutní, jakkoliv dikce zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 by mohla naznačovat, že jde o neplatnost „toliko“ relativní. Jedná se o konstantní judikaturní závěry přijaté na unijní úrovni (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18) a reflektované právní úpravou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinnou od 29. 5. 2022 (zákon č. 96/2022 Sb.).19. Ještě před konáním jednání soud žalobkyni vyzval, nechť sdělí, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného jakožto žadatele o úvěr a dle jakých podkladů tak činila s dovětkem, že důkazy k těmto tvrzením je třeba označit a soudu předložit. Žalobkyně se odkázala na žádost o úvěr, jíž žalovaný vyplnil, v této souvislosti uvedla, že její právní předchůdkyně vyšla z informací žalovaným uvedených, které porovnala s předloženou pracovní smlouvou a výplatními páskami, vedle toho pak nahlédla do veřejných registrů. K těmto tvrzením ovšem nepředložila žalobkyně jakékoliv důkazy, vyjma žádosti o úvěr, kde se žalovaný vyjádřil ke svým rodinným, pracovním a finančním poměrům.20. Při jednání soud žalobkyni opětovně poučil o její procesní povinnosti náležitě prokazovat tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru prověřena v intencích právní úpravy. V této souvislosti soud upozornil žalobkyni na aktuální judikaturní trendy, které vyznívají více než jednoznačně, když postulují, že nepředloží-li žalobce dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti, jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze uzavřít, že postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (k tomu podrobněji viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 7 C 157/2023, jehož závěry stran prověřování úvěruschopnosti přijala gremiální porada Krajského soudu v Českých Budějovicích konaná dne 22. 4. 2024, což posvětil též přítomný zástupce Nejvyššího soudu).21. Ani na výzvu shora popsanou však žalobkyně nezareagovala předložením relevantních důkazů.22. Procesní soud tak uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně adekvátním způsobem prověřila, jakkoliv to v žalobě a ve svých podáních vcelku obsáhle deklaruje. Podkladovou úvěrovou smlouvu tudíž stíhá sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 a žalovaný jakožto úvěrovaný spotřebitel má povinnost vrátit žalobkyni prokazatelně vyplacenou jistinu v částce 30 000 Kč, jak velí odkazované ustanovení.23. Za přiměřenou dobu pro vrácení jistiny považuje soud lhůtu 30 dnů počítanou od právní moci rozsudku, pro pasivitu žalovaného jakožto spotřebitele ostatně nebylo možno uvažovat o lhůtě delší či o rozložení dluhu do splátek, neb to by si vyžadovalo tvrzení a důkazy snesené právě z jeho strany. Dle názoru soudu přitom nelze ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. interpretovat jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ten jest dostatečně a efektivně ochráněn již tím, že při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti musí vrátit výhradně jistinu úvěru, respektive její zbývající část, to navíc v nově stanovené lhůtě splatnosti, čímž jest současně citelně sankcionován poskytovatel úvěru. Další zostřování takovéto san