2 C 161/2024-35 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 10 954 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto úvěrující a žalovanou jakožto úvěrovanou.2. Podáním ze dne 23. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 121,34 Kč a dále co do úroku ve výši 3,24 % ročně z částky 6 155,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.3. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 15. 5. 2024, č. j. EPR , Anonymizováno, /2024-5, který ovšem soud usnesením ze dne 11. 7. 2024, č. j. EPR , Anonymizováno, /2024-8, zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalované.5. K projednání věci nařídil soud jednání, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila, zástupce žalobkyně se pak omluvil s tím, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.6. Při jednání provedl soud listinné důkazy založené ve spisovém materiálu. Sdělen byl podstatný obsah:- žádosti o úvěr na č. l. 20,- úvěrové smlouvy na č. l. 21,- všeobecných obchodních podmínek na č. l. 22,- tabulky úmoru na č. l. 23,- smlouvy o cesi (CEPR),- seznamu postupovaných pohledávek (CEPR),- oznámení o postoupení pohledávky (CEPR),- předžalobní upomínky a s tím souvisejících podacích lístků (CEPR).7. Na podkladě listinných důkazů lze uzavřít, že žalovaná jakožto úvěrovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, jakožto úvěrující dne 10. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , v souladu s níž jí právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti vyplatila částku ve výši 7 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala uhradit ve 45 týdenních splátkách po 291 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 21. 11. 2022 a měla dosahovat výše 250 Kč. Celková částka splatná úvěrovanou tak činila 13 054 Kč a sestávala z jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku ve výši 3 048 Kč, úplaty za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 506 Kč.8. V žádosti o úvěr žalovaná předestřela, že je na mateřské, respektive rodičovské dovolené s měsíčním příjmem ve výši 10 700 Kč při měsíčních výdajích ve výši 3 000 Kč. Žalovaná dále sdělila, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, vyživuje 2 osoby. Konečně zmínila, že další čistý příjem domácnosti činí 10 000 Kč. Své příjmy doložila dle žádosti složenkami za říjen a listopad 2021.9. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila 2 100 Kč.10. Smlouvou o cesi ze dne 21. 9. 2023 společnost , právnická osoba, postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni, kterážto skutečnost byla žalované ze strany postupitele oznámena.11. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele.18. Pakliže úvěrující podnikatel shora sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž v souladu s recentní judikaturou se jedná o neplatnost absolutní, jakkoliv dikce zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 by mohla naznačovat, že jde o neplatnost „toliko“ relativní. Jedná se o konstantní judikaturní závěry přijaté na unijní úrovni (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18) a reflektované právní úpravou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinnou od 29. 5. 2022 (zákon č. 96/2022 Sb.).19. Ještě před konáním jednání soud žalobkyni vyzval, nechť sdělí, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované jakožto žadatelky o úvěr a dle jakých podkladů tak činila s dovětkem, že důkazy k těmto tvrzením je třeba označit a soudu předložit.20. Žalobkyně se odkázala na žádost o úvěr, jíž žalovaná vyplnila, v této souvislosti uvedla, že její právní předchůdkyně vyšla z informací žalovanou uvedených, které porovnala s předloženou pracovní smlouvou a složenkami, vedle toho nahlédla do insolvenčního rejstříku. Současně ovšem upozornila, že kopie dokladů předložených žalovanou nemá k dispozici.21. V souvislosti s prověřováním úvěruschopnosti potřeba upozornit na aktuální judikaturní trendy, které vyznívají více než jednoznačně, když postulují, že nepředloží-li žalobce dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti, jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze uzavřít, že postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (k tomu podrobněji viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 7 C 157/2023, jehož závěry stran prověřování úvěruschopnosti přijala gremiální porada Krajského soudu v Českých Budějovicích konaná dne 22. 4. 2024, což posvětil též přítomný zástupce Nejvyššího soudu).22. S ohledem na výše předestřené procesní soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně adekvátním způsobem prověřila, jakkoliv to v žalobě a ve svých podáních deklaruje.23. Podkladovou úvěrovou smlouvu tudíž stíhá sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 a žalovaná jakožto úvěrovaná má povinnost vrátit žalobkyni prokazatelně vyplacenou a o úhradu ve výši 2 100 Kč poníženou jistinu v částce 4 900 Kč, jak velí odkazované ustanovení.24. Za přiměřenou dobu pro vrácení jistiny považuje soud lhůtu 30 dnů počítanou od právní moci rozsudku, pro pasivitu žalované jakožto spotřebitele ostatně nebylo možno uvažovat o lhůtě delší či o rozložení dluhu do splátek, neb to by si vyžadovalo tvrzení a důkazy snesené právě z jeho strany. Dle názoru soudu přitom nelze ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. interpretovat jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ten jest dostatečně a efektivně ochráněn již tím, že při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti musí vrátit výhradně jistinu úvěru, respektive její zbývající část, to navíc v nově stanovené lhůtě splatnosti, čímž jest současně citelně sankcionován poskytovatel úvěru. Další zostřování takovéto sankce cestou stanovení neúměrně dlouhé lhůty splatnosti či snad rozložením dlužné jistiny do splátek nahlíží soud, a to i při vědomí specifik spotřebitelského práva, jako nepřípustné a jsoucí v kolizi se základními zásadami práva soukromého.25. S ohledem na výše uvedené soud řízení částečně zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 121,34 Kč a dále co do úroku ve výši 3,24 % ročně z částky 6 155,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok v odst. I.), žalobě vyhověl co do částky ve výši 4 900 Kč (výrok v odst. II.), ve zbytku ji zamítl jako nedůvodnou (výrok v odst. III.).26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ž