5 C 153/2024-27 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 16. 2. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 137 934,44 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 1. 7. 2022, č. smlouvy o úvěru – Expres půjčka č. , tel. číslo, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 140 000 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , Anonymizováno, /2024-5 ze dne 23. 2. 2024.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, doručeno mu bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, dne 1. 7. 2022, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 140 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet po měsíčních splátkách 1 894,82 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobce proto prohlásil úvěr za splatný dnem 31. 7. 2023. Žalobkyně tak na neuhrazené jistině žádal 120 973,62 Kč, k této částce dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 31. 1. 2024 do zaplacení. Žalobce dále žádal částku 3 889,40 Kč, která byla složena z obchodního úroku ke dni zesplatnění pohledávky, dále žádal částku 8 955,63 Kč, kterou počítal jako úrok z prodlení ke dni 30. 1. 2024. , adresa, ,79 Kč byla žalována za obchodní úrok kapitalizovaný ke dni předávání případu k vymáhání, tj. k 31. 1. 2024. , adresa, 045 Kč je tvořena dílčími poplatky předepsanými žalované a částka 2 700 Kč je tvořena dalšími dílčími poplatky stanovenými na straně 8,9 sazebníku.5. Soud vyzval žalovanou po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobcem, aby žalobce předložil a označil důkazy o prověření příjmů a výdajů žalované za odpovídající období, posouzení závazků žalované a jejich splnění, majetkovou situaci žalované apod. Žalobce k tomu tvrzením ze dne 23. 5. 2024 uvedl, že dle jeho názoru řádně zkoumal individuální úvěruschopnosti spotřebitele. Nahlédl do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele BRKI, NRKI, Insolvenční rejstřík ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Žalobkyně uvedla s odkazem na komentář , Anonymizováno, 2017, že úvahy, že poskytoval musí vždy zjišťovat konkrétní výdaje konkrétního spotřebitele, nepovažuje za správné. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z žádosti žalované ze dne 1. 7. 2022 s tím, že je v zaměstnaneckém poměru s příjmem 24 000 Kč, což ověřil výpisem z běžného účtu. Žalovaný dále uvedl, že celkový měsíční příjem domácnosti je 75 000 Kč. Tuto skutečnost žalobce neověřil. Výdaje žalované odhadl na 11 016,24 Kč a jiným způsobem je nezkoumal. V řízení tak nebylo prokázáno, že by skutečné výdaje žalobce řádně zkoumal. Za této situace soud s ohledem na § 86 zákona č. 257/2016 Sb. dospěl k závěru, že ve smyslu § 86 odst. 1, 2 žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele. Před podáním žaloby byla žalované řádně zaslána předžalobní výzva.6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 7. 2022, č. smlouvy , tel. číslo, – Expres půjčka celkově částku 120 973,62 Kč. Co do zbývající částky včetně příslušenství soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, když posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou a žalovaná je povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.7. Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1, dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.11. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 120 973,62 Kč, neúspěšná co do částky 16 960,82 Kč s příslušenstvím. Úspěšná tedy byla co do 88 %, neúspěšná co do 12 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci činí 76 %. Žalobce má tak právo na 76 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobce činily ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby částku 6 620 Kč, za tři úkony právní služby (příprava + převzetí obhajoby, sepsání žaloby a výzvu k zaplacení) má tak žalobce právo na částku 19 860 Kč. Ke každému úkonu právní služby má advokát právo na režijní paušál po 300 Kč, celkem 900 Kč. Z celkové částky 20 760 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkem tedy na částku 25 119,60 Kč. , adresa, se zaplaceným soudním poplatkem 5 518 Kč činí náklady řízení celkem 30 637,60 Kč. 76 % těchto nákladů činí 23 284,57 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal.12. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku a náklady řízení ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobce řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.