5 C 257/2024-52 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 30. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 71 068,34 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 2. 4. 2022, č. smlouvy 5387171, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -5 ze dne 15. 5. 2024.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, doručeno mu bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 2. 4. 2022, její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách, své povinnosti však řádně neplnil. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně převodem na jeho účet, když smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Z důvodu řádného nesplácení úvěru zaslal právní předchůdce žalobce žalovanému výzvu k úhradě, žalovaný dlužnou částku ani poté nesplatil, podle článku 11.3 smluvních podmínek byl proto úvěr zesplatněn ke dni 7. 11. 2022. Od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil žalovaný celkem 9 834,01 Kč. Smlouva na žalobce byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána 16. 2. 2024, žalovaný ani poté dlužnou částku, byť i jen částečně, neuhradil.5. Soud vyzval žalovanou po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobcem, aby žalobce předložil a označil důkazy o prověření příjmů a výdajů žalované za odpovídající období, posouzení závazků žalované a jejich splnění, majetkovou situaci žalované apod. Žalobce k tomu tvrzením ze dne 11. 9. 2024 uvedl, že právní předchůdce žalobce učinil při posuzování úvěruschopnosti závěry, když vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů k ověření závazků žalovaného v bankovních a nebankovním registru klientských informací, kontroloval bonitu žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů o příjmu. Žalobce zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného za období od 29. 9. 2021 do 31. 3. 2022. Soud však při podrobném zkoumání podkladů pro posouzení úvěruschopnosti, které žalobce soudu předložil, dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce sice zkoumal úvěruschopnost žalovaného, avšak na základě získaných údajů nevyhodnotil tyto poznatky správně. V době poskytování úvěru ve výši 60 000 Kč měl žalovaný zapůjčeny již prostředky od jiných společností, a to , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , celkem v hodnotě 100 000 Kč. Příjmy žalovaného přitom činily 20 000 Kč. Za této situace půjčení žalovanému dalších prostředků ve výši 60 000 Kč neodpovídá jeho schopnostem splácet, za situace, kdy žalovaný krom běžných výdajů měl ještě splácet půjčky celkem ve výši 100 000 Kč. Nebyly zde tedy předpoklady pro to, aby mohl právní předchůdce žalobce dospět k závěru, že žalovaný bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Úvěruschopnost žalovaného tedy nebyla posouzena správně. Žalovaný tudíž nemohl řádně splácet prostředky ve výši dalších 60 000 Kč, což se nakonec i prokázalo, neboť žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil pouze 9 834,01 Kč.6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni částku 60 000 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 4. 2022 uzavřeném mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. V tomto případě soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni pouze jistinu ve výši 60 000 Kč, zbývající nároky soud zamítl jako nedůvodné.7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.10. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 60 000 Kč, neúspěšná co do částky 11 068,34 Kč s příslušenstvím. Úspěšná tedy byla co do 84 %, neúspěšná co do 16 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci činí 68 %. Žalobce má tak právo na 68 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobce činily ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby částku 3 540 Kč, za tři úkony právní služby (příprava + převzetí obhajoby, sepsání žaloby a výzvu k zaplacení) má tak žalobce právo na částku 10 620 Kč. Ke každému úkonu právní služby má advokát právo na režijní paušál po 300 Kč, celkem 900 Kč. Z celkové částky 11 520 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkem tedy na částku 13 939,20 Kč. , adresa, se zaplaceným soudním poplatkem 2 424 Kč činí náklady řízení celkem 16 363,20 Kč. 68 % těchto nákladů činí částku 11 126,90 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal.11. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku a náklady řízení ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobce řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.