5 C 71/2024-39 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 9. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 102 567,69 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 2017, č. smlouvy o úvěru , Anonymizováno, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 245 395 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , Anonymizováno, /2023-5 ze dne 20. 11. 2023.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, doručeno mu bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, dne 6. 11. 20217, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 245 395 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet po měsíčních splátkách 3 863 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobce proto prohlásil úvěr za splatný dnem 1. 2. 2023, když byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalobce tak na jistině žádal 99 378,69 Kč, na poplatcích 3 189 Kč, na smluvním úroku ve výši 6,90 Kč počítaného z jistiny úvěru od 2. 2. 2023 do 18. 9. 2023 žádal částku 4 361 Kč, na zákonném úroku z prodlení z nesplacených částek od 2. 2. 2023 do 18. 9. 2023 žádal žalobce 9 440,90 Kč, na smluvním úroku z jistiny 99 378,69 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení žádal smluvní úrok 6,90 % ročně a na zákonném úroku z prodlení žádal 15 % zákonný úrok z prodlení z částky 99 378,69 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.5. Soud vyzval žalovaného po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobcem, aby žalobce předložil soudu doklady o tom, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost klienta, když z předložených výpisů z účtu vyplývalo, že zůstatky na účtu žalovaného, č. účtu , č. účtu, činily 4 Kč, a to za období od března 2017, za období duben 2017 činil konečný zůstatek 4 473 Kč, za květen potom konečný zůstatek 484 Kč, za červen, kdy mu byl poskytnut a převeden na účet úvěr ve výši 200 000 Kč, činil konečný zůstatek jen 74 796,84 Kč. Žalobce řádně nezkoumal výdaje žalovaného, když žalovaný uvedl, že jeho výdaj je 0 Kč. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost, vyzval tedy žalobce, zda a jakým způsobem může zkoumání úvěruschopnosti prokázat, tento soudu podáním ze dne 25. 4. 2024 sdělil, že žádné další důkazy nemá. Za této situace soud s ohledem na § 86 zákona č. 257/2016 Sb., dospěl k závěru, že ve smyslu § 86 odst. 1, 2, žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele. Před podáním žaloby byla žalovanému řádně zaslána předžalobní výzva.6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 6. 11. 2007, č. úvěru , Anonymizováno, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 245 395 Kč, celkem částku 99 378,69 Kč. Co do zbývající žalované částky soud žalobu zamítl, neboť ve smyslu § 87 odst. 1 posoudil soud smlouvu o úvěru jako neplatnou a žalovaný je povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1, dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1. Při posouzení smlouvy jako neplatné vychází soud z toho, že žalovaný, který převzal dluhy od poskytovatele úvěru, se na úkor poskytovatele bezdůvodně obohatil.11. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 99 378,69 Kč, neúspěšná co do částky 3 189 Kč s příslušenstvím. Úspěšná tedy byla co do 97 %, neúspěšná co do 3 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci činí 94 %. Žalobce má tak právo na 94 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobce činily ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby částku 5 220 Kč, za tři úkony právní služby (příprava + převzetí obhajoby, sepsání žaloby a výzvu k zaplacení) má tak žalobce právo na částku 15 660 Kč. ke každému úkonu právní služby má advokát právo na režijní paušál po 300 Kč, celkem 900 Kč. Z celkové částky 16 560 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkem tedy na částku 20 037,60 Kč. , adresa, se zaplaceným soudním poplatkem 4 103 Kč činí náklady řízení celkem 24 140,60 Kč. 94 % těchto nákladů činí 22 692 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal.12. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku a náklady řízení v prodloužené lhůtě vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobce řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.