9 C 269/2022 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobci se podáním došlým soudu dne 19. 8. 2022 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 1/0, jsou dědici po paní , jméno FO, , narozené 22. 2. 1955, zemřelé dne 17. 12. 2019, naposledy bytem , adresa, A. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a aby byli žalovaní povinni rukou společnou a nerozdílnou vydat žalobcům jejich dědické podíly účtů u mBank SA č. , č. účtu, ve výši 1 344 Kč a k účtu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve výši 6 776 Kč, k osobním automobilům Nissan RZ , SPZ, a Citroen RZ , SPZ, a k přívěsu nákladnímu podvalníku značky Podlešák RZ , SPZ, . Žaloba je odůvodněna tím, že žalobci jsou dle rodných listů děti , jméno FO, roz. , Anonymizováno, nar. , datum, ve , adresa, . Jejich matka se později po dlouholetém cca15-ti letém družském soužití vdala za , jméno FO, nar. 27. 5. 1949. Bohužel přibližně rok poté matka žalobců nyní již provdaná za , jméno FO, tedy celým jménem , jméno FO, dne 17. 12. 2019 zemřela. Dědické řízení ve věci zemřelé , jméno FO, vedené soudní komisařkou notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp.zn. , spisová značka, bylo ukončeno v situaci, že oba žalobci nebyli jeho účastníky rozhodnutím Okresním soudem v Českém Krumlově pověřenou soudní komisařkou , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30. 4. 2020 pod č.j. , spisová značka, . V dědickém řízení nebylo rozhodnuto o veškerém majetku zemřelé, ale pouze právech a povinnostech k 2 účtům u , právnická osoba, ., osobní automobilu NISSAN, který byl darován v předchozí době , jméno FO, , osobním automobilu Citroen s nepravdivě uvedenou cenou 5 000 Kč, neboť skutečná cena přesahovala částku 200 000 Kč a přívěsu nákladním valníkovém zn. Podlešák bez hodnoty, ačkoliv dle žalobců měl a má cenu minimálně 40 000 Kč. Výsledkem bylo, že řízení bylo zastaveno a majetek nepatrné hodnoty se vydal pouze manželu , jméno FO, , který vypravil pohřeb zemřelé.2. Žalobu podávali žalobci v situaci, kdy neexistuje žádná právní úprava dané problematika s výjimkou §189 odst. 2 občanského zákoníku. Důvodem podání žaloby je skutečnost, že dědické řízení ať již cíleně či z jakéhokoli jiného důvodu proběhlo, aniž měli možnost uplatnit svá dědická práva jako jediné děti zemřelé. Vydané rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 30. 4.2019 je v rozporu s platnou právní úpravou. Rozhodnutí samotné neobsahuje žádný údaj o ceně pohřbu či nákladů s ním souvisejících. Není tak ani možné porovnat tuto cenu s cenou (zjevně podceněnou movitých věcí v něm uvedených). Soudní komisařka neprojevila sebemenší snahu v této záležitosti oslovit skutečné dědice – žalobce. Z odborných vyjádření pak vyplývá podcenění jak osobních automobilů, tak i přívěsu nákladního valníkového. Přitom manželu zemřelé muselo být známo, že zemřelá vlastní movité věci, které byly v jejím výhradním vlastnictví jako například nástěnné hodiny, zlaté šperky a další později uvedené v žádosti o doprojednání dědictví. Navíc žalobce tvrdí, že osobní automobil byl v jeho výhradním vlastnictví. I z uvedeného důvodu, když děti následně zemřelého manžela jejich maminky, jim odepřeli cokoli vydat, nezbylo než podat žalobu. Žalobci poukazují rovněž na to, že dědické rozhodnutí vychází zřejmě z toho, že v něm uvedené věci a účty byly pouze v jejím vlastnictví, ačkoliv sice krátkou dobu, ale cca půl roku žila v manželství. Žádné údaje o existenci věcí pořízených v rámci SJM však rozhodnutí neuvádí. Žalobci tak a základě výše uvedeného dovozují, že vydáním výše uvedeného rozhodnutí došlo jednáním osob výše uvedených k zneužití práva ve smyslu ust. § 8 občanského zákoníku, které nemá požívat právní ochrany. Jsou přesvědčeni o tom, že pokud absentuje platná právní úprava práva hmotného, měl by se soud při svém rozhodování řídit základními zásadami občanského zákoníku tak, jak jsou tyto uvedeny v § 1 a násl. Občanského zákoníku. Poukazují zejména na § 2 odst. 3, dle něhož výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 písm. f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží, přičemž žalobcům bylo dědickým rozhodnutím odepřeny jejich dědické podíly na dědictví po zemřelé jejich matce.3. Pokud jde o naléhavost právního zájmu na určení, pak ten je dle názoru žalobců dán tím, že by takovým rozhodnutím soudu měli být žalobci bráni jako dědicové v dodatečném projednání dědictví, neboť jim bylo notářkou sděleno, že je za dědice bez takového rozhodnutí nebude považovat.4. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s odůvodněním, že Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl pověřenou soudní komisařkou , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou se sídlem v Českém Krumlově usnesením č. j. , spisová značka, tak, že se řízení o pozůstalosti po zemřelé , jméno FO, , nar. 22. 2. 1955, posledně bytem , adresa, , zemřelé dne 17. 12. 2019 zastavuje a majetek nepatrné hodnoty se vydává poz. , jméno FO, , r. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který se postaral o zůstavitelčin pohřeb. Žalovaní jsou přímými potomky již zemřelého , jméno FO, , který byl zhruba po dobu pouhých 10 měsíců manželem paní , jméno FO, . Řízení o pozůstalosti po zemřelé , jméno FO, bylo usnesením pravomocně zastaveno z důvodu podle ust. § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“). Podle citovaného ustanovení § 154 odst. 1 ZŘS platí, že: „Zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.“ Pohřeb byl vypraven panem , jméno FO, , kterému měl být dle usnesení o zastavení řízení vydán majetek po zemřelé , jméno FO, , a to z titulu jeho funkce coby vypravitele pohřbu. Přičemž platí, že vypravitel pohřbu nabývá zůstavitelův majetek nikoliv z titulu dědění, nýbrž na základě rozhodnutí soudu. Soud proto již nemusí zkoumat, komu svědčí dědické právo po zůstaviteli. Žalovaní jsou proto přesvědčeni, že notář coby soudní komisař postupoval v souladu s příslušnou právní úpravou a že nárok uplatňovaný v žalobě není důvodný. Nad rámec uvedeného žalovaní doplnili, že žalobci podali proti Žalovaným žalobu až dne 19. 8. 2022, tj. po více jak 2,5 letech od úmrtí paní , jméno FO, a až po úmrtí pana , jméno FO, . Je tedy otázkou, proč se svých tvrzených nároků nedomáhali již dříve. Žalovaní se domnívají, že takto bylo ze strany žalobců postupováno zcela záměrně s cílem oslabit procesní obranu žalovaných, když tito se přímo pozůstalostního řízení po paní , jméno FO, neúčastnili. Žaloba byla podána s odkazem na § 189 odst. 2 ZŘS, který stanoví: „Tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou“. Žalovaní jsou přesvědčeni, že návrh je zjevně zmatečný a žalobcům žaloba ve smyslu § 189 odst. 2 ZŘS nepřísluší. Respektive žalobci se nemohou domáhat svých tvrzených práv vůči žalovaným žalobou ve smyslu § 189 odst. 2 ZŘS. Žalobci se žalobním návrhem domáhají určení, že jsou dědici po zemřelé , jméno FO, . Přičemž dle judikatury předpoklad úspěšnosti žaloby o určení spočívá v tom, že účastníci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Žaloba „o určení“ tak, jak byla podána, však nemůže být ze své povahy úspěšná, jestliže v řízení o pozůstalosti nebylo ani nemohlo být zpochybněno, kdo je dědicem zůstavitele. Žalobci proto nejen, že nemohou být k podání této žaloby aktivně legitimováni, ale dokonce může být taková žaloba zjevně zmatečná. Respektive spor o určení dědického práva v řízení o pozůstalosti ani vzniknout nemohl, jestliže: (i) řízení bylo usnesením zastaveno pro majetek nepatrné hodnoty (ii) a dědické právo žalobců nebylo v řízení rozporováno. Žalobci ze shora uvedených důvodů netvrdili ani neprokázali naléhavý právní zájem na určení, že jsou dědici po zemř. , jméno FO, . K otázce aktivní a pasivní legitimace žalovaní uvedli, že v tomto řízení nebyl naplněn požadavek nejen aktivní legitimace, ale rovněž legitimace pasivní. K tomu doplňují, že doposud nebylo projednáno dědictví po zemř. , jméno FO, – vypraviteli pohřbu. Stále není jisté, s jakým výsledkem řízení o dědictví po zemřelém , jméno FO, skončí (tj. kdo se stane dědicem a jak bude vypořádáno dědictví, příp. zdali některý z dědiců dědictví neodmítne). Z důvodu právní jistoty dále žalovaní uplatnili námitku promlčení. Pokud jde o otázku určení hodnot věcí z pozůstalosti, uvedené je výlučně otázkou notáře coby soudního komisaře, nikoliv otázkou, která by měla být řešena v rámci nadepsaného soudního řízení. Žalovaní jsou přesvědčeni o správnosti postupu notáře v pozůstalostním řízení, kt