2 C 103/2025-33 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 49 587,95 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaným jakožto úvěrovaným.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas, žalovaný pak ve lhůtě k tomu soudem stanovené nereagoval na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne , datum, , č. j. EPR , č. účtu, -6, který ovšem soud usnesením ze dne , datum, , č. j. EPR , č. účtu, -10, zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalovanému.5. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu sp. zn. , spisová značka, lze uzavřít, že žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, jakožto úvěrující dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v souladu s níž mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč, kteroužto částku dne , datum, poukázala na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit formou pravidelných 12 měsíčních splátek. Jelikož se žalovaný následně ocitl v prodlení se splácením, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění všech dlužných nároků dopisem ze dne , datum, .6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. Pakliže úvěrující podnikatel právě sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.12. V souvislosti s prověřováním úvěruschopnosti potřeba upozornit na aktuální judikaturní trendy, které vyznívají více než jednoznačně, když postulují, že nepředloží-li žalobce dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti, jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze uzavřít, že postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (k tomu podrobněji viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry stran prověřování úvěruschopnosti přijala gremiální porada Krajského soudu v , adresa, konaná dne , datum, , což posvětil též přítomný zástupce Nejvyššího soudu).13. Soud žalobkyni vyzval, nechť sdělí, jakým konkrétním způsobem prověřila její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného, a k tomu nechť označí příslušné důkazy. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vyšla z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, z lustrací v databázích , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a z úvěrové historie. Jedním dechem však dodala, že dokumentací, která by právě řečené prokazovala, nedisponuje. Tvrzené prověření úvěruschopnosti proto nelze mít za prokázané.14. Podkladovou úvěrovou smlouvu tudíž stíhá sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a žalovaný jakožto úvěrovaný má povinnost vrátit žalobkyni prokazatelně vyplacenou jistinu v částce 35 000 Kč, jak velí odkazované ustanovení.15. Za přiměřenou dobu pro vrácení jistiny považuje soud lhůtu 30 dnů počítanou od právní moci rozsudku. Dle názoru soudu nelze ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. interpretovat jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ten jest dostatečně a efektivně ochráněn již tím, že při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti musí vrátit výhradně jistinu úvěru, respektive její zbývající část, to navíc v nově stanovené lhůtě splatnosti, čímž jest současně citelně sankcionován poskytovatel úvěru. Další zostřování takovéto sankce cestou stanovení neúměrně dlouhé lhůty splatnosti či snad rozložením dlužné jistiny do splátek nahlíží soud, a to i při vědomí specifik spotřebitelského práva, jako nepřípustné a jsoucí v kolizi se základními zásadami práva soukromého.16. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky ve výši 35 000 Kč (výrok v odst. I.), ve zbytku ji zamítl jako nedůvodnou (výrok v odst. II.).17. Žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 35 000 Kč z celkově žalovaných 49 587,95 Kč, úspěch tak zaznamenala v rozsahu 71 %, naopak míra neúspěchu činí 29 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně tak činí 42 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení, které představuje jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 1 984 Kč, jednak náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokátky za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, sepis žaloby) určená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 100 Kč (3 x 700 Kč) a paušální náhradě hotových výdajů v souvislosti se 3 úkony ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Po vynásobení sumy 4 384 Kč koeficientem čistého úspěchu 0,42 náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 1 841,28 Kč. Důvodnost aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. budiž odůvodněna skutečností, že žalobkyně se svých nároků domáhá na ustáleném vzoru, který opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně obdobných věcech (k tomu viz kupříkladu řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, či pod sp. zn. , spisová značka, ).