2 C 48/2025-31 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 11 300 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 12. 6. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto úvěrující a žalovanou jakožto úvěrovanou.2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas, žalovaná pak ve lhůtě k tomu soudem stanovené nereagovala na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 3. 7. 2025, č. j. EPR , č. účtu, -6, který ovšem soud usnesením ze dne 22. 8. 2025, č. j. EPR , č. účtu, -10, zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalované.5. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu sp. zn. 2 C 48/2025 lze uzavřít, že žalovaná jakožto úvěrovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . jakožto úvěrující dne 12. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v souladu s níž jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla formou jednotlivých tranší úvěr v celkové výši 21 059,89 Kč, přičemž úvěrové tranše poukazovala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Prodlení žalované vedlo právní předchůdkyni žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 19. 3. 2024. Dle údajů právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovaná na dluh z úvěrové smlouvy sumu v celkové výši 35 059,63 Kč, kterážto částka byla započtena co do výše 9 779,89 Kč na jistinu a co do výše 25 279,74 Kč na příslušenství.6. Smlouvou o cesi ze dne 23. 3. 2025 postoupila společnost , právnická osoba, . žalovanou pohledávku na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., přičemž ta ji smlouvou o cesi ze dne 27. 3. 2025 postoupila na žalobkyni, kteréžto skutečnosti byly žalované ze strany postupitele oznámeny.7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. Pakliže úvěrující podnikatel právě sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.13. V souvislosti s prověřováním úvěruschopnosti sluší se upozornit, že nepředloží-li žalobce dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti, jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze uzavřít, že postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.14. Soud žalobkyni vyzval, nechť sdělí, jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost žalované jakožto žadatelky o úvěr a dle jakých podkladů tak činila s dovětkem, že důkazy k těmto tvrzením je třeba označit. Žalobkyně na výzvu sice přednesla tvrzení o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované prověřila (lustrace v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, výpočet na podkladě doložitelných příjmů a výdajů), důkazy prokazující takto snesené skutečnosti však neoznačila, natož aby je soudu předložila. Žalobkyní tvrzené prověření úvěruschopnosti proto nelze mít za prokázané.15. Podkladovou úvěrovou smlouvu tudíž stíhá sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a žalovaná jakožto úvěrovaná má povinnost vrátit žalobkyni toliko prokazatelně vyplacenou jistinu v částce 21 059,89 Kč, na kterou ovšem nutno započíst uhrazené splátky v celkové výši 35 059,63 Kč (viz k tomu vyjádření žalobkyně na č. l. 18 spisu). Nezbývá pak než uzavřít, že žalovaná jistinu úvěru přeplatila, což činí projednávanou žalobu neopodstatněnou.16. Při vědomí výše popsaného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované jakékoliv náklady nevznikly.