5 C 137/2025-57 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 18. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 106 274,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 202, smlouva o úvěru ve výši 10 000 Kč, č. smlouvy , Anonymizováno, , dále z titulu smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 2023, smlouvou o úvěru na částku 100 000 Kč, registrační č. , hodnota, , na základě nichž dluží žalovaný celkem částku 106 274,45 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 21. 2. 2025.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, doručeno mu bylo fikcí.4. Žalobkyně v řízení předloženými listinnými důkazy prokázala, že s žalovaným uzavřela dne 2. 12. 2023 smlouvu o úvěru, výše úvěru 100 000 Kč, registrační č. , hodnota, , kterou se žalovaný zavázal splácet v 60měsíčních splátkách po 2 529 Kč, úroková sazba byla sjednána 17,30 % ročně. Z titulu tohoto úvěru žádá žalobkyně nesplacenou jistinu ve výši 96 692,33 Kč a úvěrové poplatky ve výši 2 000 Kč, dále pak sjednaný úrok, který snížila z původní výše 17,30 % ročně na 12,75 % ročně, a zákonný úrok z prodlení v téže výši, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a za kapitalizovaný úrok z úvěru.5. Žalobkyně dále předloženými listinnými důkazy prokázala, že téhož dne 2. 12. 2023 uzavřela s žalovaným další smlouvu o úvěru na částku 10 000 Kč, která je specifikována pod registračním č. , hodnota, . Úvěr byl poskytnut ve výši 10 000 Kč, splatnost byla 12 měsíců po 1 007 Kč a úroková sazba byla sjednána 20,90 % ročně. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána 13. 12. 2024, ani poté žalovaný dlužnou částku, byť i jen částečně neuhradil.6. Soud vyzval žalobkyni po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobkyni, aby žalobkyně předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za odpovídající období, posouzení závazků žalovaného a jejich splnění, majetkovou situaci žalovaného apod. Žalobkyně k tomu tvrzením ze dne 20. 6. 2025 uvedla, že dle jejího názoru řádně zkoumala individuální úvěruschopnosti spotřebitele. Nahlédla do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když uvedla, že vycházela z prohlášení žalovaného, že jeho pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání činí 25 000 Kč, a příjmy z podnikatelské činnosti činí ročně 240 000 Kč. Žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalovaného, jedinou listinu, kterou soudu předložila na základě výzvy, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je dvouměsíční částečný výpis z účtu, ze kterého však vyplývají měsíční příjmy žalovaného kolem 20 000 Kč. Nepředložila žádné důkazy k prokázání tvrzení, že příjmy z podnikatelské činnosti činí 240 000 Kč, když příjem 20 000 Kč měsíčně by nepostačoval k tomu, aby žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 100 000 Kč, a téhož dne ještě další úvěr 10 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ani jeho příjmy a výdaje, když i u výdajů vycházel výslovně jen z čestného prohlášení žalovaného, u příjmu z čestného prohlášení a z částečného dvouměsíčního výpisu, kde figurují 3 celkové příjmy, jež prokazují příjem žalobce kolem 20 000 Kč, měsíčně, což je částka nedostatečná pro poskytnutí dvou úvěrů téhož dne v celkové výši 110 000 Kč. Soud tak má za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, což žalobkyni v rámci předvídatelnosti rozhodnutí sdělil.7. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni částku 96 692,33 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 12. 2023 na původní částku 100 000 Kč, a částku na jistině ve výši 6 582,12 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřeného téhož dne 2. 12. 2023 na částku 10 000 Kč. Co do zbývajících žalovaných částek, tedy co do poplatků ve výši 2 000 Kč za předžalobní výzvy, co do zákonného úroku z prodlení i úroku z úvěru, a to jak v nevyčíslené, tak v kapitalizované výši u obou úvěrů soud žalobu zamítl, neboť posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru za neplatnou a žalovaný je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobě tak bylo vyhověno co do jistiny 96 692,33 Kč a 6 582,12 Kč, co do zbývající žalované částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíranou dle § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o. z. za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.11. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 103 274,45 Kč, a neúspěšná co do částky 3 000 Kč s příslušenstvím. Úspěšná tedy byla co do 97 %, neúspěšná co do 3 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci činí 94 %. Žalobkyně má tak právo na 94 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně činily ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby částku 5 380 Kč. Za přípravu + převzetí obhajoby, sepsání žaloby, přítomnost při jednání a předžalobní výzvu má žalobkyně právo na čtyři úkony právní služby po 5 380 Kč, celkem 21 520 Kč. Advokát vykonal dva úkony (příprava + převzetí obhajoby a předžalobní výzvu v roce 2024), za tyto úkony má právo na režijní paušál po 300 Kč, celkem za dva úkony 600 Kč. Za dva úkony učiněné v roce 2025 má právo na režijní paušály po 450 Kč, za dva úkony celkem 900 Kč. Celková částka činí 23 020 Kč. Žalobce také účtoval jízdné z Prahy do Českého Krumlova a zpět, a to 380 km ujetých vozidlem 9AZ 1404, kdy průměrná spotřeba podle velkého TP činí 5,3 litru na 100 km paliva – benzín, když podle vyhl. platné pro rok 2025 vyhl. č. 475/2024 činí cena benzínu 35,80 Kč. Základní sazba náhrady silničních motorových vozidel podle § 1b činí 5,80 Kč za 1 kilometr. Žalobce má při ceně 35,80 Kč za 1 litr a průměrné spotřebě 5,3 l na 100 kilometrů nárok na částku 1,8974 Kč za 1 kilometr. Paušální sazba náhrady silničních motorových vozidel činí 5,80 Kč, celkem za 1 kilometr 7,6974 Kč. Při ujetých 370 km má žalobce právo na náhradu za cestovní náklady 2 848 Kč. Advokát účtoval ještě ztrátu času podle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to § 14 odst. 3 za každou půl hodinu 150 Kč. Za osm půlhodin na cestě z , adresa, zpět má právo na částku 1 200 Kč. Z celkové částky 27 068 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkově na částku 32 752, 28 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 4 252 Kč činí náklady řízení celkem 37 004,28 Kč. 94 % z těchto nákladů řízení činí 34 784,02 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal.12. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku a náklady řízení ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelsk