2 C 24/2026-73 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 12 022 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 6. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaným jakožto úvěrovaným.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 9. 6. 2025, č. j. EPR , č. účtu, -5, který ovšem soud usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. EPR , č. účtu, -8, zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalovanému.3. Při jednání provedl soud listinné důkazy založené ve spisovém materiálu.4. Sdělen byl podstatný obsah:- výplatních pásek na č. l. 27-27 p. v.,- smlouvy o úvěru na č. l. 32,- standardních informací o spotřebitelském úvěru na č. l. 33,- zákaznické karty na č. l. 37,- tabulky úmoru a prodlení na č. l. 63-66,- zákaznické karty na č. l. 71,- smlouvy o cesi (CEPR),- seznamu postupovaných pohledávek (CEPR),- oznámení o postoupení pohledávky (CEPR),- předžalobní upomínky (CEPR),- podacích lístků (CEPR).5. Na podkladě listinných důkazů lze uzavřít, že žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, jakožto úvěrující dne 22. 6. 2019 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v souladu s níž mu právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti vyplatila částku ve výši 7 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal uhradit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, kdy poslední splátka měla dosahovat výše 246 Kč. Celková částka splatná úvěrovaným tak činila 12 302 Kč a sestávala z jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku ve výši 932 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč.6. V žádosti o úvěr žalovaný předestřel, že bydlí v nájemním bytě a že trvalý pobyt má hlášen na adrese obecního úřadu. Sdělil, že nevyživuje žádnou osobu a že jeho čistý měsíční příjem činí 15 082 Kč, zatímco odhadované měsíční výdaje dosahují sumy 3 000 Kč. Žalovaný předložil zástupci úvěrující společnosti výplatní pásky za období 4/2019 a 5/2019, z nichž se podává čistá mzda ve výši 14 823 Kč, respektive ve výši 15 332 Kč.7. Žalovaný v průběhu trvání smlouvy uhradil 6 880 Kč.8. Dne 9. 11. 2019 požádal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 15 000 Kč, v kteréžto souvislosti uvedl mj., že bydlí v nájemním bytě a že jeho měsíční výdaje činí 2 000 Kč.9. Smlouvou o cesi ze dne 28. 1. 2022 společnost , právnická osoba, postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni, kterážto skutečnost byla žalovanému ze strany postupitele oznámena.10. Soud považoval za nadbytečné provést důkaz výslechem vázaného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně , jméno FO, , neboť všechna fakta podstatná pro rozhodnutí plynou z provedených důkazů listinných, zejména z nich budiž zjevno, z jakých skutečností právní předchůdkyně žalobkyně při posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného vycházela a jaké dokumenty měla k dispozici.11. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele.17. Pakliže úvěrující podnikatel shora sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž v souladu s recentní judikaturou se jedná o neplatnost absolutní, jakkoliv dikce zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 by mohla naznačovat, že jde o neplatnost „toliko“ relativní. Jedná se o konstantní judikaturní závěry přijaté na unijní úrovni (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18) a reflektované právní úpravou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinnou od 29. 5. 2022 (zákon č. 96/2022 Sb.).18. Ještě před konáním jednání soud žalobkyni vyzval, nechť sdělí, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného jakožto žadatele o úvěr a dle jakých podkladů tak činila s dovětkem, že důkazy k těmto tvrzením je třeba označit a soudu předložit.19. Žalobkyně se obsáhle vyjádřila k problematice prověřování úvěruschopnosti na pozadí unijního práva, na podporu svých závěrů pak odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021, na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 75 ICm 3132/2019 a na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1543/21. Zmínila, že v souvislosti s prověřováním úvěruschopnosti žalovaného nahlédla její právní předchůdkyně do úvěrových registrů (BRKI, NRKI a SOLUS), do své interní databáze, do ISIR, do CEE, do databáze neplatných dokladů a do evidence adres obecních/městských úřadů, přičemž neshledala žádných negativních záznamů. Příjem žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z informací od žalovaného a z výplatních pásek, které žalovaný předložil vázanému zástupci v procesu uzavírání smlouvy. Právní předchůdkyně dále ověřila výši výdajů sdělených žalovaným a data takto zjištěná a ověřená podrobila své schvalovací strategii.20. V souvislosti s prověřováním úvěruschopnosti potřeba upozornit, že nepředloží-li žalobce dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti, jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze uzavřít, že postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.21. Procesní soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně adekvátním způsobem prověřila, jakkoliv to v žalobě a v navazujícím podání obsáhle deklaruje. Žalobkyně soudu nepředložila jakékoliv záznamy o lustracích provedených v úvěrových registrech a dalších jí tvrzených databázích, nedoložila pak, jakým způsobem ověřila celkové měsíční výdaje deklarované žalovaným ve výši 3 000 Kč. Z kopií výplatních pásek lze mít za prověřený toliko čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání. Ačkoliv se v posuzované věci jedná o nebankovní úvěrový produkt znamenající poskytnutí hotovosti ve výši 7 000 Kč, nezbavuje tato skutečnost úvěrujícího, aby prošetřil výdajovou stránku žadatele, to tím spíše, deklaruje-li jako nájemník své celkové měsíční výdaje zahrnující nájemné, výdaje na potraviny, ošacení, telekomunikační prostředky apod. ve výši pouhých 3 000 Kč. Pokud si přitom vázaný zástupce právní předchůdkyně žalobkyně vyžádal od žalovaného kopie výplatních pásek, mohl si stejně tak vyžádat kopii nájemní smlouvy či další doklady, z nichž by bylo možno výdaje žalovaného ověřit. Procesní soud nadto zaznamenal, že v žádosti o úvěr ze dne 9. 11. 2019 (řešeno ve zdejším řízení sp. zn. , spisová značka, ) žalovaný jakožto žadatel deklaroval své celkové měsíční výdaje v částce ještě nižší, a to 2 000 Kč, leč ani to nezabránilo právní předchůdkyni žalobkyně, aby úvěr poskytla.22. Podkladovou úvěrovou smlouvu tudíž stíhá sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 a žalovaný jakožto úvěrovaný má povinnost vrátit žalobkyni prokazatelně vyplacenou a o úhrady ve výši 6 880 Kč poníženou jistinu v částce 120 Kč, jak velí odkazované ustanovení.23. Za přiměřenou pro vrácení zbytku jistiny ve výši 120 Kč považuje soud lhůtu ve výměře 3 dnů.24. S ohledem na výše