38 C 357/2020-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 26. 6. 2019 na dobu 24 měsíců smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb a poskytla jí koncové zařízení, v důsledku prodlení žalované s úhradou faktur za poskytované služby však žalobkyně smlouvu dne 1. 4. 2020 vypověděla. Žalované vznikla povinnost uhradit poplatek na náklady spojené s instalací ve výši 2 420 Kč a byla vyzývána k úhradě pohledávky. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a žalobkyně se z účasti u ústního jednání omluvila. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 26. 6. 2019 s žalobkyní smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž součástí byla Technická specifikace služby, na základě které byl žalobkyni za zvýhodněných podmínek poskytnut router TP-LINK TL-WR840N v ceně 500 Kč a dále zapůjčeno koncové zařízení datová zásuvka RJ45 v hodnotě 200 Kč s náklady s tím spojenými ve výši 2 000 Kč (výše instalačního/aktivačního poplatku 0 Kč). Služba (tarif OPTI IDEAL) měla být na základě smlouvy poskytována za měsíční poplatek 322,31 Kč, resp. 390 Kč s DPH po dobu 24 měsíců, přičemž po uplynutí doby trvání služby by smlouva automaticky přešla na dobu neurčitou. V případě skončení smlouvy před uplynutím sjednané doby se žalobkyně zavázala vrátit zařízení poskytovatele (žalobkyně) a uhradit žalobkyni náklady spojené s telekomunikačním koncovým zařízením a úhradu (deinstalační poplatek v počáteční výši 7 735,53 Kč bez DPH) ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů, příp. minimálních sjednaných měsíčních plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy představující paušální odškodné za předčasné ukončení smlouvy a dále náklady spojené s koncovým zařízením. Z důvodu nehrazení závazků žalovanou došlo dne 1. 4. 2020 k výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně a žalovaná byla vyzvána k umožnění deinstalace technologie zapůjčené žalobkyní a k úhradě závazků, mj. instalačních nákladů ve výši 2 420 Kč s DPH, které jí byly vyúčtovány v rámci faktury splatné dne 15. 5. 2020. Celková dlužná částka uvedená v upomínce ze dne 20. 5. 2020 dosáhla výše 3 980 Kč (4x 390 Kč za měsíce leden 2020 až duben 2020 a 2 420 Kč náklady spojené s instalací) a náklady spojené s právní zastoupením žalobkyně činily 960 Kč. 4. Podle ustanovení § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, Český telekomunikační úřad (dále jen„ ČTÚ“) rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. 5. Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních ve svém usnesení ze dne 15. 3. 2004, sp. zn. Konf 124 /2003 konstatoval, že je-li předmětem sporu úhrada ceny, na niž vznikl žalobci podle žalobního tvrzení nárok v důsledku dodání a montáže telekomunikačního zařízení, nejde o poskytování telekomunikační služby ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah ze smlouvy. Rozhodování o těchto věcech zákon o telekomunikacích nesvěřuje ČTÚ; z kompetence soudů se tak tyto věci nevymykají (§ 7 odst. 1 o.s.ř.). 6. Na základě shora uvedeného soud shledal, že je věcně příslušný k projednání věci, neboť je předmětem řízení poplatek spojený s instalací telekomunikačního zařízení. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit jako náhradu škody za předčasné ukončení smlouvy deinstalační poplatek (neuplatněn) a instalační náklady, tedy fakticky smluvní pokuty. U smluvní pokuty soud posuzoval její soulad s dobrými mravy, resp. přiměřenost s ohledem na hrozící, případně vzniklou škodu. K řešení problematiky přiměřenosti smluvních pokut obecnými soudy lze odkázat na závěry (nikoli judikatorní, ale přesvědčivé) obsažené v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 69 Co 77/2019, v němž krajský soud konstatoval, že v případě smluvní pokuty zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele jde v souladu s § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) o zakázané ustanovení, k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží a nepřichází tak v úvahu pokutu ve smyslu § 2051 o.z. moderovat. Otázku, zda ujednání ve spotřebitelské smlouvě nemá zneužívající charakter, soud zkoumá z úřední povinnosti, v tomto směru lze odkázat jak na gramatický a logický výklad textu ust. § 1815 o.z. (ke zneužívající klauzuli by se snad mohlo přihlížet pouze v případě, že by se jejího použití výslovně dovolal samotný žalovaný jako spotřebitel), tak„ eurokonformní“ výklad s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora, který vyžaduje, aby národní soud ex offo zkoumal zneužívající charakter klauzule, a tím vyrovnával nerovnost fakticky existující při řízení mezi spotřebitelem a profesionálem (rozsudek SDEU C -243/08 Pannon GSM, nebo C -618/10 Banco Espanol de Crédito). 7. Mezi účastníky byla dne 26. 5. 2019 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované koncové zařízení a telekomunikační služby a žalovaná se zavázala hradit po dobu trvání smlouvy (24 měsíců) poplatek ve výši 390 Kč s DPH. Pro případ předčasného ukončení smlouvy byla mezi stranami jako paušální odškodné ujednána pokuta (deinstalační poplatek ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů, příp. minimálních sjednaných měsíčních plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy). Žalovaná svůj závazek porušila, smlouva proto byla žalobkyní dne 16. 5. 2019 vypovězena a žalované vznikla povinnost k úhradě deinstalačního poplatku, který však žalobkyně neuplatnila, a nákladů spojených s koncovým zařízením. 8. V posuzovaném případě je v technické specifikaci služby dále uvedena výše nákladů spojených s instalací koncového zařízení 2 000 Kč, závazek zákazníka (žalované) k jejich úhradě je pak obsažen v závěrečných ustanoveních samotné smlouvy a technické specifikace ve značně zhuštěném a obtížně srozumitelném textu. Oproti tomu je v technické specifikaci služby dále výslovně uvedeno, že instalační/aktivační poplatek je ve výši 0 Kč, což ve vztahu ke slovnímu spojení„ za zvýhodněných podmínek“ může u běžného spotřebitele vyvolat dojem, že výše instalačních nákladů je uvedena pouze pro představu o výhodnosti poskytovaných služeb a nejedná se tak o závazek k úhradě či budoucí smluvní sankci. Zatímco částka v technické specifikaci služby 2 000 Kč představuje instalační náklady bez DPH, ve faktuře je již DPH požadováno. Údaj o tom, že uvedené ceny jsou bez DPH, které bude připočteno, se nachází na samém konci technické specifikaci služby pod telefonním číslem a pracovní dobou a současně je zde písmo o přibližně 50 % menší, než ve zbytku textu, což je v rozporu s požadavkem srozumitelnosti smluvních ustanovení. Ve svém nálezu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09 Ústavní soud obdobně shledal rozpor jednání prodávajícího s dobrými mravy v situaci, kdy bylo velmi drobné písmo, obsahující pro kupující klíčová smluvní ujednání, systematicky umístěno pod graficky vytvořené obdélníky obsahující specifikaci zboží a jeho cenu, obsahující větší písmo, a současně umístěno těsně nad podpisy smluvních stran. Mohlo tak navozovat dojem již méně relevantního obsahu, v podstatě„ poznámky pod čarou“. V projednávané věci rovněž není ve smlouvě ani technické specifikaci služby stanovena žádná sankce pro případ porušení podmínek ze strany poskytovatele služeb (žalobkyně). Soud tedy shledal ve způsobu ujednání smluvní pokuty (instalační náklady účtované v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy ve výši 2 420 Kč) v rámci smlouvy porušení práv žalované jako spotřebitele, a to zejména jejího práva na srozumitelnost, přehlednost a logické uspořádání smluvních ujednání, proto k ní podle § 1815 o.z. nepřihlížel a žalobu v plném rozsahu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná. Žalovaná se neúčastnila jednání před soudem ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly. 10. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.