48 C 159/2020-31 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 10. 9. 2018 účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikacích [číslo] zavázala se poskytovat žalované službu Kombinovaná televize DIGI TV (dále jen„ služba DIGI TV“). Žalované bylo poskytnuto zařízení set-top box sériové číslo M91747EC1227, v případě jeho nevrácení má žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně s žalovanou zavřela 14. 9. 2018 smlouvu o poskytování internetových služeb [číslo] žalované byl poskytnut modem, za jeho nevrácení žalobkyně účtuje smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že obě smlouvy byly předčasně ukončeny z důvodů na straně žalované. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně svoji účast omluvila, a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Podle § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) půjčitel smlouvou o výpůjčce přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Podle § 2079 a násl. o.z. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. 4. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 10. 9. 2018 a 14. 9. 2018 dvě účastnické smlouvy, na jejichž základě poskytla žalobkyně uživatelce (žalované) kromě předmětných služeb (DIGI TV a DIGI Internet) též koncová zařízení (STB a modem), která se žalovaná zavázala pod hrozbou pokuty 5 000 Kč vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaná za poskytované služby neplatila, proto žalobkyně dne 28. 2. 2019 ukončila poskytování služeb ze smlouvy [číslo] a 30. 4. 2019 ze smlouvy [číslo]. Přes výzvy obsahující náhradní lhůty žalovaná koncová zařízení nevrátila. 5. Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný Český telekomunikační úřad, výpůjčka věci je soukromoprávním vztahem a příslušný k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce je tedy soud, což ostatně konstatoval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních ve svém usnesení ze dne 27. 7. 2011, č.j. Konf 49/2011 - 11. 6. V projednávaném případě žalobkyně prokázala uzavření smluv o poskytování služeb elektronických komunikacích a předání elektronických zařízení žalované. K projednání sporu je ve výše uvedeném smyslu příslušný zdejší soud. 7. Žalobkyně se dále domáhala smluvních pokut ve výši 2 x 5 000 Kč za nevrácení koncových zařízení (STB a modem) ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy. U smluvních pokut soud posuzoval jejich soulad s dobrými mravy, resp. přiměřenost s ohledem na hrozící, případně vzniklou škodu. K řešení problematiky přiměřenosti smluvních pokut obecnými soudy lze odkázat na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 69 Co 77/2019, v němž krajský soud konstatoval, že v případě smluvní pokuty zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele jde v souladu s § 1813 o.z. o zakázané ustanovení, k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží a nepřichází tak v úvahu pokutu ve smyslu § 2051 o.z. moderovat. Otázku, zda ujednání ve spotřebitelské smlouvě nemá zneužívající charakter, soud zkoumá z úřední povinnosti, v tomto směru lze odkázat jak na gramatický a logický výklad textu ust. § 1815 o.z (ke zneužívající klauzuli by se snad mohlo přihlížet pouze v případě, že by se jejího použití výslovně dovolal samotný žalovaný jako spotřebitel), tak„ eurokonformní“ výklad s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora, který vyžaduje, aby národní soud ex offo zkoumal zneužívající charakter klauzule, a tím vyrovnával nerovnost fakticky existující při řízení mezi spotřebitelem a profesionálem (rozsudek SDEU C -243/08 Pannon GSM, nebo C -618/10 Banco Espanol de Crédito). 8. Soud konstatuje, že způsob ujednání smluvních pokut v rámci smluv je porušením práv žalované jako spotřebitele, a to zejména jeho práva na srozumitelnost, přehlednost a logické uspořádání smluvních ujednání. V posuzovaném případě je ujednání o smluvní pokutě obsaženo ve zhuštěném, pro průměrného spotřebitele dosti složitě formulovaném textu. Nerovnováha v právech a povinnostech spotřebitele je dána tím, že pro případ porušení povinnosti žalobkyní není ve smlouvě sjednána žádná sankce v podobě smluvní pokuty. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení koncových zařízení proto soud neshledal důvodným. 9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle § 2991 odst. 2 o.z. zákoníku obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V souladu s § 2999 odst. 1 větou první o.z. má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné. 10. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání nemohl ji soud poučit o tomto právním náhledu na věc a vyzvat jí k doplnění žaloby o vyčíslení hodnoty koncových zařízení. 11. Žalovaná po ukončení smlouvy ani na následnou výzvu nevrátila žalobkyni zapůjčená koncová zařízení (STB a modem), čímž se bezdůvodně obohatila, neboť ukončením smlouvy odpadl právní důvod (výpůjčka), na základě kterého byla zařízení ve vlastnictví žalobkyně za účelem poskytování služeb poskytnuta žalované. Hodnotu těchto použitých zařízení však žalobkyně neuvedla, je pouze zřejmé, že cena nového zařízení je jen zlomkem výše smluvní pokuty. Tedy vzhledem k procesní pasivitě žalobkyně nebylo možné určit výši bezdůvodného obohacení. 12. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, že žalobu zamítl v celém rozsahu. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci neúspěšná. Žalovaná se neúčastnila jednání před soudem ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly.