48 C 186/2020-35 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 10 811 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne 7. 4. 2011 uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 8 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 6 687 Kč, a to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách po 245 Kč do 31. 5. 2012. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Z celkové částky 14 687 Kč zbývá k úhradě částka 10 811 Kč na jistině s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří úrok a zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně požaduje za dobu po účinnosti postoupení pohledávky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 15. 5. 2017. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o půjčce, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. 1 smlouvy, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud zjistil, že dne 7. 4. 2011 byla uzavřena mezi žalovanou, jako dlužníkem, a [právnická osoba], jako věřitelem, smlouva o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč, žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku převzala. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit poplatek ve výši 6 687 Kč, který je představován úrokem ve výši 1 021 Kč, tj. 21 % ročně, poplatkem za administrativní činnost 1 520 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 4 146 Kč. Splatnost celé částky 14 687 Kč byla sjednána na 60 týdenních splátek po 245 Kč do 31. 5. 2012. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017 s přílohou, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017 bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalované k zaplacení žalované částky ze dne 18. 7. 2018 s poštovním podacím lístkem. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 52 odst. 1 spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou je nutné posuzovat, jako smlouvu spotřebitelskou v souladu s ustanovením § 52 a násl. obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná měla věřiteli z titulu půjčky vrátit částku celkem 14 687 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že zbylá částka k úhradě činí žalovanou částku 10 811 Kč, kterou žalovaná žádným způsobem nesporovala, má soud za to, že na dluh již bylo uhrazeno 3 876 Kč. Soud má ze smlouvy o půjčce ze dne 7. 4. 2011 za opodstatněný požadavek na zaplacení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný, i poplatek za administrativní zpracování smlouvy ve výši 1 520 Kč. Soud shledal důvodným i nárok na zaplacení hotovostního inkasa 4 146 Kč jako dlužníkem vybraného způsobu úhrady dluhu, kdy částka je vybírána osobně pracovníkem věřitele v místě bydliště dlužníka. Soud žalobě vyhověl, a to i ohledně uplatněného příslušenství, přičemž o úhradě úroků z prodlení soud rozhodl dle § 517 obč. zák. Sazba úroku byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 563,97 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 811 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 540 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 12. 2020 částka 70,72 Kč představující jednu čtyřiadvacetinu z náhrady za 176 ujetých km v částce 1 097,40 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,4 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 110,72 Kč ve výši 653,25 Kč.