12 C 233/2021-56 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 1.6.2018. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že po registraci žalovaného na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru 150 Kč a celkovou částku 1 650 Kč měl vrátit do 29.6.2018. Ke svým tvrzením předložil doklad o verifikační platbě, rámcovou smlouvu o úvěru z 1.6.2018, doklad o platbě 1 500 Kč na účet označený žalovaným, smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] z 19.6.2018, podmínky poskytování úvěru žalobcem a předžalobní výzvu k plnění z 2.3.2021. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101,odst.3 o.s.ř.). S ohledem na shora uvedené listinné důkazy soud žalobě zcela vyhověl. Právní posouzení věci vychází z § 2395 občanského zákoníku, dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Výrok o úrocích z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, výše úroku z prodlení pak je stanovena v § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení den po sjednané splatnosti úvěru. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady jsou zde tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč a paušální náhradou hotových výdajů žalobce podle vyhl. č. 254/2015 Sb.