12 C 360/2021-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání částky 11 288 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 19. 11. 2007 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 13 568 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 8 000 Kč a souhrnný poplatek 5 568 Kč. Žalovaná se zavázala 13 568 Kč uhradit v 53 splátkách po 256 Kč týdně. Žalovaná žalobci zaplatila 2 280 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádá přiznání 6 655,66 Kč na jistině a 4 632,34 Kč na souhrnném poplatku. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 11 288 Kč od 10. 12. 2011 do 18. 12. 2020 ve výši 8 011,89 Kč a přiznání zákonných úroků z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Dále žalobce žádal přiznání částky 2 900 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 5. 4. 2007 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění této části žaloby žalobce uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 50 880 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 30 000 Kč a souhrnný poplatek 20 880 Kč. Žalovaná se zavázala 50 880 Kč uhradit v 53 splátkách po 960 Kč týdně. Žalovaná žalobci zaplatila 47 980 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádal přiznání 1 709,91 Kč na jistině a 1 190,09 Kč na poplatku. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 2 900 Kč od 10. 12. 2011 do 18.12 2020 ve výši 2 058,34 Kč a přiznání zákonných úroků z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení. 3. Smlouvou ze dne [číslo] [rok] postoupila společnost [právnická osoba] tyto pohledávky za žalovanou žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 4. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 5. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy o půjčce byly uzavřeny za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 6. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 19.11.2007 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 8 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 5 568 Kč. Celkovou částku 13 568 Kč měla žalovaná splácet v 53 splátkách po 256 Kč týdně počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 8 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení obou pohledávek ze dne 6.1.2021. 8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 2 280 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 5 720 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. 9. Ve smyslu § 517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. soud přiznal žalobci z přiznané částky zákonné úroky z prodlení od 10.12.2011 do 18.12.2020 a dále do zaplacení. Žalovaná se do prodlení se splácením s ohledem na zaplacených 2 280 Kč dostala den po uplynutí lhůty pro úhradu 9. splátky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 33/2010 Sb. období od 10.12.2011 18.12.2020 se jedná o 4 004,62 Kč. Pokud žalobce žádal přiznání zákonných úroků z prodlení od 10.12.2011 do 18.12.2020 ve výši 4 007,27 Kč, v té části byla žaloba zamítnuta, neboť byla žalobcem vypočtena z částky 11 288 Kč a s úhradou této částky žalovaná od 10. 12. 2011 v prodlení nebyla, jak je dále uvedeno v odůvodnění zamítavé části rozsudku, týkající se žalobcem požadovaného„ poplatku“. 10. Pokud se týká částky 5 568 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 69 % z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě dalších 5 568 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 2 880 Kč ani částečně na tento poplatek. 11. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 5. 4. 2007 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 20 880 Kč. Celkovou částku 50 880 Kč měla žalovaná splácet v 53 splátkách po 960 Kč týdně počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 30 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. 12. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 30 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 47 980 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), splnila tak beze zbytku svou povinnost k vrácení půjčených 30 000 Kč. 13. Pokud se týká částky 20 880 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 69 % z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. Dle názoru soudu o tom, že„ poplatek“ představuje skrytý úrok z půjčky svědčí to, že u dvou předmětných smluv uzavřených v rozmezí 7 měsíců je souhrnný poplatek u půjčky 30 000 Kč vyšší o 15 312 Kč než u půjčky 8 000 Kč. 14. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě dalších 22 880 Kč, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 47 980 Kč ani částečně na tento poplatek. Proto byla žaloba v části uplatňující nároky ze smlouvy o půjče [číslo] z 5.4.2007 zamítnuta. 15. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaná měla úspěch převažující a měla by tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.