12 C 376/2021-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 14. 1. 2006 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 5 928 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 4 000 Kč a poplatek 1 928 Kč. Žalovaná se zavázala 5 928 Kč uhradit v 26 splátkách po 228 Kč týdně. Žalovaná část dluhu zaplatila a tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádá přiznání 1 573,11 Kč na jistině a 740,89 Kč na poplatku. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 2 278 Kč od 9. 8. 2006 do 18. 12. 2020 ve výši 2 674,07 Kč a přiznání zákonných úroků z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupila společnost [právnická osoba] tyto pohledávky za žalovanou žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 16. 1. 2006 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 4 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 1 928 Kč. Celkovou částku 5 928 Kč měla žalovaná splácet v 26 splátkách po 228 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 4 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 a ze seznamu postoupených pohledávek (předmětná pohledávka se nachází na straně 45, pod pol. [číslo]) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 4 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 3 650 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 350 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. 7. Ve smyslu § 517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. soud přiznal žalobci z přiznané částky zákonné úroky z prodlení od 9. 8. 2006 do 18. 12. 2020 a dále do zaplacení. Žalovaná se do prodlení se splácením s ohledem na zaplacených 3 650 Kč dostala den po uplynutí lhůty pro úhradu 17. splátky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/94 Sb. Za období od 9. 8. 2006 do 18. 12. 2020 se jedná o 404,40 Kč. Pokud žalobce žádal přiznání zákonných úroků z prodlení za toto období ve výši 2 269,67 Kč, v té části byla žaloba zamítnuta, neboť byla žalobcem vypočtena z částky 2 278 Kč a s úhradou této částky žalovaná od 9. 8. 2006 v prodlení nebyla, jak je dále uvedeno v odůvodnění zamítavé části rozsudku, týkající se žalobcem požadovaného„ poplatku“. 8. Pokud se týká částky 1 928 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 48 % z částky, která je poskytována na období poloviny roku) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě dalších 1 928 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 3 650 Kč ani částečně na tento poplatek. 9. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaná měla úspěch převažující a měla by tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.