14 C 278/2020-43 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 720,15 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dne 15. 11. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem a poplatkem za sjednání smlouvy ve výši 969,85Kč nejpozději do 14. 12. 2019. Celková dlužná částka tak činila 3 969,85Kč. Žalovaná však svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnila a pohledávka za žalovanou pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 postoupena na žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dne 15. 11. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem a poplatkem za sjednání smlouvy ve výši 969,85Kč nejpozději do 14. 12. 2019. Celková dlužná částka tak činila 3 969,85Kč. Žalovaná však svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnila a pohledávka za žalovanou pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky v celkové výši 750,30Kč. Smlouva se žalovanou byla uzavřena podle § 1841 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a v souladu s § 2395 o. z. o úvěru. Postoupení pohledávky se řídí ustanovením § 1895 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i smluvní úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 692 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 720,15 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 200 Kč ve výši 1 092 Kč.