14 C 430/2018-82 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 2.8.2017 mezi žalobcem a žalovaným. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce na základě elektronicky sjednané smlouvy poskytl žalovanému úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci úroky ve výši 20 494 Kč, celkovou částku 50 494 Kč měl uhradit v 72 měsíčních splátkách po 701 Kč. Účastníky smlouvy byla sjednána doplňková inkasní služba za 599 Kč měsíčně a žalovaný tak měl platit 1 300 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil žalobci pouze 6 splátek, tj. 7 800 Kč a dostal se do prodlení s úhradou splátky splatné 15.2.2018. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval na upomínky, žalobce dne 21.3.2018 úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 102 971,96Kč. Žalobce se žalobou domáhá přiznání nesplacené části jistiny ve výši 28 587,30 Kč, nesplacené části úroků ve výši 17 698,62 Kč, za doplňkovou inkasní službu pak 39 534 Kč (66 splátek po 599 Kč), smluvní pokuty ve výši 14 293, 65 Kč a dále nákladů na upomínkování ve výši 2 400 Kč (za tři první upomínky po 300 Kč a za tři druhé upomínky po 500 Kč). Od těchto částek byla odečtena verifikační platba žalovaného 10 Kč. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného KS v Hradci Králové. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že byla uzavřena dne 2.8.2017 mezi žalobcem a žalovaným ohledně poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru 30 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 50 494 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 72 měsíčních splátkách po 701 Kč). Podmínky čerpání úvěru jsou ve smlouvě sjednány tak, že částka ve výši 19 000 Kč bude na základě žádosti žalovaného vyplacena ve prospěch žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobci a to ze smlouvy [číslo] z 26.7.2017. Dále bylo ujednáno, že 5 000 Kč bude vyplaceno na účet žalovaného a částka 6 000 Kč bude započtena na náklady žalobce specifikované v bodu 4.8 smlouvy tak, že se jedná o 360 Kč za náklady na zaslání smlouvy, 60 Kč na lustrum v centrální evidenci exekucí a ostatní administrativní náklady ve výši 5 580 Kč. Příloha č. 5 k této smlouvě obsahuje ujednání účastníků označené„ Smlouva o inkasní službě“. Žalovaný zde prohlásil, že souhlasí s inkasem ze svého účtu, který má zřízený u Fio banky. Za výkon inkasní služby po dobu trvání úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobci 43 128 Kč, a to ve splátkách po 599 Kč měsíčně. Smlouva uvádí, že inkasní služba je poskytována na žádost spotřebitele, žádost žalovaného o zřízení inkasní služby byla připojena. 5. Součástí předmětné úvěrové smlouvy je příloha č. 6 označená„ Dotazník k posouzení bonity žadatele“, ve kterém je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 25 022 Kč, po odečtení pravidelných měsíčních výdajů mu zbývá 8 222 Kč, vlastní nemovitost v hodnotě 0 Kč, která je zatížena závazky ve výši 300 000 Kč. Žalobce tyto informace vyhodnotil tak, že žalovanému zbývá dostatek finančních prostředků pro řádné splácení úvěru. 6. Z potvrzení o vyplacení úvěru a o úhradě dluhu z 3.8.2017 soud zjistil, že žalobce poukázal 19 000 Kč na dluh žalovaného u žalobce ze smlouvy [číslo] ze dne 26.7.2017, která tím byla doplacena. Z kopií platebních dokladů pak soud zjistil, že částka 5 000 Kč byla dne 3.8.2017 poukázána na účet, uvedený žalobcem ve smlouvě. 7. Žalobce soudu předložil upomínky č. 1 z 20.12.2017, z 20.1.2018 a z 20.2.2018 a upomínky č. 2 z 5.11.2017, 20.12.2017 a z 5.3.2018. Z listiny z 21.3.2018 bylo zjištěno, že žalobce oznamuje žalovanému zesplatnění úvěru a vyzývá žalovaného k zaplacení 102 971,96 Kč do 14 dnů od vyhotovení uvedené listiny. Zároveň je tato výzva upomínkou před podáním žaloby. 8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně při hodnocení úvěryschopnosti žalovaného nepostupovala s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumala pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v příloze č. 6 k úvěrové smlouvě. Z měsíčního příjmu žalovaného 25 022 Kč byla odečtena částka 3 800 Kč na žalovaného, 1 200 Kč na manželku, 4 000 Kč na děti, 3 000 Kč na bydlení a 3 500 Kč na jiný závazek (tyto částky nebyly ničím doloženy). Výsledná částka 8 222 Kč (po odečtu 1 300 Kč na předmětný úvěr) je zjevně nedostatečná k tomu, aby z ní žalovaný mohl hradit své běžné životní potřeby v tom kterém měsíci. O zcela formálním přístupu k hodnocení úvěry schopnosti žalovaného pak svědčí údaj o nulové hodnotě jeho nemovitosti, která je však zatížena závazkem 300 000 Kč O tom, že žalovaný nebude schopen úvěr dle předmětné smlouvy splácet, však zcela jednoznačně vypovídá to, že převažující část úvěru ve výši 19 000 Kč byla poukázána na předchozí, nesplacený úvěr žalovaného u žalobce, což je výslovně uvedeno ve smlouvě k čerpání úvěru. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru [číslo] ze dne 2.8.2017 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uložena zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z potvrzení o čerpání úvěru má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta celkem částka 24 000 Kč (19 000 Kč na úhradu předchozího dluhu a 5 000 Kč na účet žalobce). Po zaplacení 7 800 Kč tak zbývá k úhradě 16 200 Kč a v této části bylo tedy žalobě vyhověno. 11. Ve smyslu § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění z 21.3.2018. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl.č. 351/2013 Sb.. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 13. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch, měl by tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou část vzniklých nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a so